Na pardubickém židovském hřbitově je mezi mnoha desítkami opuštěných náhrobků jeden s již málo čitelným nápisem. Připomíná, že zde odpočívá Eleonora Glücknerová, zemřelá v roce 1923, babička Františka Glücknera. Mezi stovkami jmen na památníků ?Našim umučeným? jsou i jména rodičů: Viktor Glückner, narozen 2. 12. 1876 a jeho žena Hedvika, narozena 4. 4. 1882. Z terezínského ghetta byli odtransportováni do vyhlazovacího tábora Osvěčim 15. 12. 1943 a krátce poté zahynuli. Otec Viktor byl komisionářem – obchodníkem, v létech prvé republiky vybudoval i větší dílnu – malou továrničku na výrobu různých druhů sudů. Matka s tradiční láskou a něhou vychovávala svého syna.
Kdo byl tedy František Glückner? Především výborný kamarád z party mladých z okolí náměstí Legií. Student, který se nikdy nad ostatními nepovyšoval, nikdy nedával najevo lepší hmotné zabezpečení, než většina ostatních. Zúčastňoval se s celou partou všech tehdejších alotrií dík pochopení své matky a výchově v rodině. Byl sportovec. Jeden ze zakladatelů a vůdčích osobností dávno zaniklého amatérského klubu, přesněji skupiny mladých – S. K. Ohrada. Jeho sídlo bylo v prostoru, kde dnes začíná sídliště Závodu Míru. „Franta“ byl již od počátku mezi těmi, kdož vždy zařídili nový kožený míč a rád jej dal pro své kamarády. Neopomenul také posílit finance tohoto rádoby „klubu“. Že odtud odcházeli do skutečných klubů velmi dobří fotbalisté, je nasnadě. Po studiích a vojenské službě vypomáhal v podniku v práci svému otci, zřejmě s cílem, aby jej později převzal a dovedl k dalšímu rozkvětu.
Snad sám či jeho rodiče předvídali příští osud židovských rodin. Zvláště po příchodu německé židovské emigrace, mnichovské zradě a obsazení tak zvaných „Sudet“ tomu vše nasvědčovalo. Druhého listopadu 1939 opouští mladý František Glückner republiku. Z pozdějšího úředního hlášení prováděného četnickými stanicemi pro nacistický Oberlandrat vyplývá, že odešel z Havlíčkovy ulice č. 1016 s pomocí tehdy působících židovských organizací, z nichž jedna malá skupina působila i v Pardubicích. Zařadil se tak mezi 45 emigranty – židy z Pardubicka. Protože však v této době evropské země, USA nevyjímaje, emigranty, s výjimkou finančně v zahraničí zajištěných, nepřijímala, uvedl Fr. Glücknera jako místo emigrace Šanghaj v Číně. Zřejmě tam bylo možno získat ještě vízum.
Jeho válečné osudy jsou pak známy z dříve zveřejněného článku ve Zprávách KPP. Je zřejmé, že se mu s pomocí židovských přistěhovaleckých organizací podařilo dostat do Palestiny, kam tehdy většina židovské emigrace směřovala. Třeba jen připomenout, že v naší východní jednotce -11. pěším praporu bylo vysoké procento židů. Dobrovolně nastoupil k obraně své bývalé vlasti.
Je pravděpodobné, že se po válce František Glückner vrátil. Právě zde však podrobnosti chybí. Nakonec jako řada jiných opět emigroval. Neověřené zprávy uvádějí po Velké Británii jeho pobyt v Kanadě, jiné v Izraeli.
Po osudech našich židovských spoluobčanů stále pátrá skupina vytvořená při stálé exposici „O historii, životě a utrpení Židů na Pardubicku“ (v obřadní síni židovského hřbitova).
Autor: Karel Vinař