Kulturní život v Pardubicích měl v roce 1945 dvě výrazně odlišná období. Do počátku května 1945 doznívala protektorátní doba a po vzniku nového Československa se začala bouřlivě rozvíjet nová, ryze česká demokratická osvěta a kultura.
Blížící se konec války dodal odvahu kulturním pracovníkům, jejich vystoupení jsou naplněna vlasteneckým duchem, i když otevřeně proti okupantům přece jen vystoupit nemohli. Pardubické orchestrální sdružení uspořádalo koncert skladeb Antonína Dvořáka, dokonce i Slovanské tance. Pouze škola Národní odborové ústředny zaměstnanců zůstala u protektorátní osvěty, uspořádala nic neříkající kurs psaní strojem, těsnopisu a úsporného vaření.
J. Plavec přednesl přednášku o J. B. Foerstrovi a v akci Umění všem byl přednesen Máchův Máj. V městském divadle byl uspořádán večer písní, tanců, humoru a hudby Rozmarné léto. Bylo to ve skutečnosti symbolické uvítání osvobození a konce války.
S velkým elánem vystoupilo ve dnech osvobození do kulturního dění Východočeské divadlo, které si naplánovalo pro sezónu 1945/1946 uvedení 35 premiér. Na scénu uvedlo především hry českých klasiků – díla světového významu. Pro střední školy se organizovalo dopolední představení. Herci si často sami malovali kulisy, na zájezdy jezdili vlakem, často nevytopeným, nákladním automobilem apod. K nové aktivitě se hlásily i další soubory. Ochotnická scéna Husova sboru. Ochotnický spolek – kolektiv mladých. Sdružení divadelních ochotníků ve Studánce a v Sezemicích spolek J. K. Tyla, který uvedl během roku 1945 7 her. 25. prosince se v Sezemicích hrála Matka od K. Čapka. Kulturní život ožil také v Přelouči a v Bohdanči.
V Pardubicích působí ještě pěvecký spolek Pernštýn a ženský zpěváčky spolek Ludmila. Aktivně se projevilo také Pěvecké sdružení českých učitelek, záhy přejmenované na Sdružení východočeských učitelek, vedené dirigentem Josefem Plavcem. Z let válečných se udrželo Pardubické orchestrální sdružení, které uspořádalo koncert ve prospěch školy v Křížově (Krucemburku), zničené v posledních dnech války. Svá vystoupení mělo i Pardubické pěvecké okteto. Na zájezd přijelo do Pardubic Zemské oblastní divadlo v Liberci. Angažovanou činnost vyvíjela ještě celá řada dalších spolků, například Družstvo pro postavení kulturního domu. Okresní myslivecký spolek. Jednota slovanských žen. Spolek přátel gymnázia v Pardubicích a Klub přátel velkých Pardubic, jenž zřídil pobočku i v Praze. Klub si stanovil program – spolupracovat na nové výstavbě Pardubic.
Také pardubická knihovna zahájila novou činnost, z války vyšly její knižní fondy značně oslabeny, mnoho svazků demokratické, humanistické a pokrokové literatury bylo za okupace vyřazeno, knihovna měla jen 20 000 svazků, ale v roce 1947 již 31 638 a návštěva čtenářů stoupla v roce 1947 na 10 796.
V Pardubicích působil také Spolek výtvarných umělců východočeských, ve kterém se sdružili F. V. Danihelka, S. Havrlík, O. Karel, B. Lonek, L Pejchl, F. Veselý, J. V. Salavec, sochař M. Baše, architekti K. Řepa, K. Kalvoda, M. Návesník a V. Fanta.
Autor: Prof. Dr. Jiří Trajdl, CSc.