V neděli dne 10. října 1926 se konala v Pardubicích ustavující valná hromada Masarykovy letecké ligy. Na nedělní odpoledne byly na žádost M.L.L. stanoveny pokusné lety i s obecenstvem. Hodně Pardubákú zúčastnilo se I produkce jako diváci. Do Pardubic byl vyslán letoun – dvojplošník – leteckého pluku č. 1 z Prahy s posádkou pilotem četařem Fr. Fiedlerem a pozorovatelem poručíkem Ludvíkem Pavlovským. Propagační lety se konaly na vojenském cvičišti jako provizorním letišti na Skřivánku za karanténou. Obecenstvo mohlo letům přihlížet z prostoru západně od dnešní staré školy na Skřivánku.
Můj otec vzal nás syny, Karla devítiletého a mě pětiletého a kamaráda mého bratra Radka Lautnera na procházku na Skřivánek, kde měl otec stavební ohradu. Mamince však neřekl, že se půjdeme podívat i na propagační lety. Maminka by asi nesouhlasila. A tak jsme se zúčastnili leteckého dne. Letoun startoval a přistával z vojenského cvičiště směrem na západ k dostihovému závodišti, kam však obecenstvo nesmělo.
Dle úředního sdělení, které mám k dispozici (z Lidových novin ze dne 12. 10. 1926) bylo komisí konstatováno: „Po letech s obecenstvem, asi v 16,15 hod. odstartoval vojenský letoun k poslednímu obletu, aby byl demonstrován seskok padákem pozorovatele poručíka Pavlovského. Ten se však pro silný vítr neuskutečnil. Po pouhém vyhození samotného padáku, provedla posádka okruh a přistávala proti silnému nárazovému větru a proti slunci asi 20 m vlevo od směru, kterým při předešlých letech přistávalo. Při klouzavém letu, asi ve výši 6 m, zachytil letoun nosnou spodní plochou o elektrické vedení a telegrafní tyč, kterou přerazil a vyvrátil. Po nárazu se letoun zřítil na zem mezi publikum, otočil se o 180 stupňů a postavil se na hlavu. Trup letounu, motor a levá nosní plocha byly roztříštěny. Při pádu letadla byl pilot velmi těžce zraněn, 1 osoba zabita, 6 osob utrpělo těžká zranění a několik zranění lehká.“ Potud úřední zpráva. Dle dalších článků a zpráv z novin, které mám k dispozici, z častého vyprávění v naší rodině i z vlastní vzpomínky, stali jsme se, otec i já, přímými účastníky této tragické nehody. Při neštěstí zahynul vojín základní služby železničního pluku Škramlík (byl skalpován vrtulí), vážné zranění utrpěl pilot četař Fr. Fiedler a paní Karašicová, těžká zranění můj otec Ing. Karel Petráň (zlomena levá ruka v rameni), pan Zima s manželkou, pan Kadlec a Chládek a lehce zraněno bylo dalších 5 osob. Můj bratr se svým kamarádem utekli před padajícím letounem. My s otcem jsme neunikli a zůstali jsme pod křídlem havarovaného letadla. Pamatuji si dobře, že jsem mel nový kabátek, že na mně kapal benzín a že se mně i dle novin 2ázrakem nic nestalo. Nic se také nestalo ani 2 letému dítěti v kočárku vedle nás. Zajímavý byl osud pozorovatele poručíka Ludvíka Pavlovského, který těsně před pádem, po nárazu na dráty vyskočil, nic se mu nestalo, nikdo ho nemohl najít a on v šoku utekl na nádraží a odjel do Prahy. Poručík Ludvík Pavlovský vytvořil pak ve třicátých letech světový rekord ve skoku padákem bez kyslíkového přístroje. (Mám o této události doklad „Pestrý týden“, kde je jeho fotografie po vytvoření světového rekordu.) Měl pouze namrzlou ruku. Ztratil při otevírání padáku rukavici. Po neštěstí jsem byl s otcem i dalšími zraněnými odvezen autem Pardubické elektrárny (sanitky nebyly) do nemocnice, kde všechny zraněné ošetřoval primář MUDr. Fr. Mesany dlouho do noci. Maminka se vše dozvěděla až večer, kdy se vrátil bratr Karel. Fotografii havarovaného letadla jsem věnoval do archivu Zd. Bičíkovi. Mám i lékařské potvrzení primáře Mesanyho o zranění mého otce. Léčení trvalo 11 měsíců a kolik let trvalo vyrovnání státu s pojišťovnami, se již nepamatuji. Ale dlouho. Tolik moje vzpomínka i údaje z novin o leteckém neštěstí v Pardubicích před 70 lety.
Doklady:
Národní listy 11.10 26. Lidové noviny 12 10.26, Východ 16.10.26, Lék. vysvědčení MUDr. Mesany
Autor: Ing. arch. Miroslav Petráň st.