Při shledávání materiálu k historii dětského oddělení jsem se spojila s posledním zástupcem primáře MUDr. J. Zimáka – MUDr. Samuelem Kolmanem. Žije dlouhá léta mimo naši republiku, jelikož ho k tomu okolnosti donutily. Při našem nástupu na dětské oddělení v r. 1956 byl kolegou, který se nám nejvíce věnoval, a předal nám nejvíce svých zkušeností. Myslím, že vylíčení jeho osudu, k jehož uveřejnění mi dal svolení – stojí za přečtení.
MUDr. Samuel Kolman se narodil 15. 12. 1925, promoval 9. 6. 1950. Nejprve pracoval na chirurgii a ORL oddělení v Litomyšli, pak během vojny asi 9 měsíců na krčním oddělení ve vojenské nemocnici v Jaroměři. Na dětské oddělení v Pardubicích nastoupil 1. 1. 1953 a po odchodu MUDr. Věry Tomášové na obvodní středisko se stal zástupcem primáře MUDr. Zimáka a později i doc. MUDr. J. Ringela.
Dne 11. 11. 1961 nastoupil jako primář v Rychnově n. Kněžnou, ovšem 3. 5. 1962 byl spolu ještě s jinými členy sboru a kazatelů Církve českobratrské zatčen pro t. zv. protistátní činnost. Jak se později dozvěděl, šlo vlastně o likvidaci této církve v Pardubicích. Byl odsouzen na 1 1/2 roku vězení, ale po 9 měsících byl s podmínkou na 3 roky propuštěn.
V březnu 1963 nastoupil jako dětský lékař v Lanškrouně, jezdil i do Červené Vody, dělal zástupce prim. MUDr. Chaloupkovi na dětském odd. v Ústí n. Orlicí. Denně dojížděl do Pardubic, kde měl rodinu. 1. 1. 1966 nastoupil jako zástupce primáře MUDr. Vykydala na infekční oddělení v Pardubicích, kde působil do 31. 12. 1968. Od 1. 1. 1969 mu byl povolen ředitelstvím OÚNZ (MUDr. Zelenkou a MUDr. Gottwaldem) jednoroční studijní pobyt na dětské klinice Vrije Universitet v Amsterodamu. Zde byl legálně do 31. 12. 1969 a vzhledem k tehdejším politickým poměrům v ČSSR zůstal na dětské klinice v Amsterodamu i po zakončení studijního pobytu. Stal se zde vedoucím lékařem Polikliniky se zaměřením na diabetes melitus, plicní choroby a cystickou fibrosu. V Pardubicích se před tím věnoval i kardiologii.
31. 12. 1995 odešel do penze a udržoval si malou praxi v domě. Jelikož bylo zřejmé, že šlo o náboženskou persekuci, byl v r. 1990 plně rehabilitován (i s návratem ušlého platu a vyplácením důchodu).
V poslední době pracuje i nadále v Holandsku v náboženských organisacích, převážně v Mesiášském sboru, což jest organisace židovská, vracící se ke kořenům bible, k jejím hebrejským pramenům. Je stále svěží, cílevědomý a neúnavný. Tato moje vzpomínka je poděkováním za povzbuzení a péči, kterou mi věnoval na začátku mé lékařské praxe. Zároveň jsem chtěla upozornit na tvrdý život, který musel prožít.
Autor: Dr. Soňa Růžková