I tyto desky mají svůj osud. Jsou to němí svědkové naší historie. Zub času neúnavně ubírá na jejich původní kráse. Jsou většinou nenápadné a tím jsou také často míjeny bez povšimnutí. Dovolte mi, abych se v této souvislosti zmínil o několika neutěšených případech.
1. zastavení
V roce 1998 jsem na své výstavě „Pamětní desky“, pořádané ve foyeru hudební síně Magistrátu města, vystavoval ve vitríně také zapůjčenou desku s následujícím textem: „Na paměť poslední řeči velkého státníka dne 10. XII. 1922 – Mladá generace čsl. nár. demokracie. V Pardubicích 6. IV. 1930“.
Deska se týkala tehdejšího ministra financí Dr. Aloise Rašína, který dne 10. prosince 1922 promluvil na schůzi národně dem. mládeže v Pardubicích, v hotelu „Zlatá štika“. Tato deska byla snad i v tomto hotelu umístěna. Byla nalezena na půdě jednoho domu v ulici Na Třísle. Podle poslední zprávy byla tato velmi zajímavá a historicky cenná deska ze sekretariátu strany ČSSD v ul. Na Hrádku č. p. 2579 odcizena. Doufám, že snad neskončí ve sběrných surovinách.
2. zastavení
V budově České pošty v ulici Na Hrádku č. p. 105 byla roku 1947 slavnostně odhalena pamětní deska týkající se zaměstnanců, kteří zahynuli během druhé světové války – Bílek Tomáš, Exnarová Marta, Häusler Jaroslav, Klouček František, Vodseďálek Josef.
Deska byla umístěna na chodbě budovy v 1. poschodí, při stavební úpravě prostoru byla tato deska sejmuta a uložena ve sklepě. Několikrát jsem během roku 1998 a 1999 navštívil tech. náměstka pošty a vyslovil přání znovu desku osadit. Nic nepomohly časté urgence. Teprve dopis, který jsem zaslal p. řediteli roku 2001 prostřednictvím Českého svazu bojovníků za svobodu, zapůsobil a deska je osazena opět na svém místě. Návrh, který jsem v dopise uvedl, aby byla instalována v přízemí na levé straně za schodištěm, kde by byla na očích i pro širokou veřejnost, nebyl akceptován. Důležitější je ale, že je vůbec znovu po letech na svém místě.
3. zastavení
V prostoru před vstupní branou do pardubické věznice je umístěn památník věnovaný umučeným zaměstnancům tohoto ústavu, kteří zahynuli během 2. světové války, a sice – František Vojtěch, Jan Štencl a František Froš.
V roce 1993 byla deska z neznámých důvodů zničena. Spolu s paní Matěnovou z oboru kultury Magistrátu jsme zahájili jednání s tehdejší ředitelkou věznice o zřízení nové desky. Předal jsem autentický text původní desky. Protože havarijní stav trval dále, asi za 2 roky jsem znovu urgoval zřízení u nové ředitelky. Předal jsem znovu text, který snad zapůsobil. Nevím, kdy byla nová deska osazena, ale v současnosti je na svém místě.
Autor: Miroslav Huňáček