Pardubicko je jedním z tradičních center skautského hnutí ve východních Čechách. První skauti se v Pardubicích objevili ještě za Rakousko-Uherska v r. 1914. Pod vedením profesora pardubické reálky Josefa Chlupáče vznikl první oddíl skautů, který ještě téhož roku podnikl o prázdninách třítýdenní putování po východní a jižní Moravě. Jejich další působení přetrhla I. světová válka. Bylo to první násilné přerušení skautské činnosti, které se pak ještě opakuje v letech 1940, 1950 a 1970. Celkem tedy čtyřikrát byl skauting násilím potlačen, přesto se pokaždé v Pardubicích skautský oheň opět rozhořel, naposled po listopadu 1989. Sílu ideí skautingu nezničil ani fašismus ani komunismus.
Není možné na několika řádcích popsat celou pohnutou historii skautského hnutí na Pardubicku není možné vyjmenovat všechny ty, kteří se větší čí menší měrou podíleli na výchově dětí a mládeže ve skautských oddílech nejen v samotných Pardubicích, ale i Chvaleticích, Holicích, Sezemicích, Bohdanči, Přelouči a Rosicích, dříve i v Dašicích, Hostovicích, Svítkově, Rohovládově Bělé a Černé za Bory. Tam všude se v uplynulých více jak 80ti letech objevily skautské kroje a děti v nich poznávali přírodu a svět kolem nás, prožívaly svá malá dobrodružství ve společnosti kamarádů a přátel. Učily se poznávat sebe sama, učily se samostatnosti, pohotovosti a praktičnosti, vytvářela se jejich osobnost a charakter v duchu tří základních principů skautingu – zákona, slibu a hesla.
Tak je tomu i dnes, kdy více jak 1200 členů Junáka – svazu skautů a skautek České republiky z okresu Pardubice pokračuje v činnosti, kterou v dávných dobách monarchie započali jejich předchůdci.
Autor: Ing. Ota Müller, předseda ORJ Pardubice