Také s hraběcím rodem Clam-GallasŮ se v historii Pardubic setkáváme v souvislosti s parforsními hony. Hrabě Eduard /1805-1891/ stál u jejich zrodu v roce 1840 a spolu s velitelem pardubického husarakého pluku knížetem Fr.Liechtensteinem dával při honech k disposici svou početnou smečku honících psů – čítala až čtyřicet zvířat a byla specielně vycvičena pro štvanici na zajíce. Po odchodu husarů z Pardubio v roce 1845 se hrabě Clam-Gallas a kníže Auersperg stali představiteli honební společnosti.
Členové pocházeli z Korutan a první písemná zmínka o nich je z roku 1297. Původně se jmenovali Perger von Hockenberg. Právo psát si z Clamu získali při povýšeni do stavu svobodných pánů v roce 1655.
V Čechách se usadil Jan Krištof z Clamu /1702-1798/, který získal v roce 1757 Český inkolát, když si zakoupil fietenice, Osenice a Mcely. Za své vojenské zásluhy byl Jan Krištof v rooe 1759 povýšen /spolu s mladšími bratry a s dětmi staršího bratra Ferdinanda Josefa/ do hraběčího stavu. Sňatkem s Aloisií Colonovou z Felzu se dostal do přízně s majiteli panství Sallasy /sestra Aloisie Marie Anna byla manželkou Filipa Josefa Gallase (1703-1757) posledního představitele tohoto rodu./ Gallasovou poslední vůlí se universální dědičkou všech jeho statků stala manželka a když tato v roce 1759 zemřela, dědil po ní její synovec Kristián Filip z Clamu. Zároveň s dědictvím přijal také jméno a erb Gallasů. Vnuk Kristiána Filipa Eduard se narodil v Praze roku 1805. V osmnácti letech vstoupil do vojska, v roce 1839 byl jmenován plukovníkem a o sedm let později generálem. Za svou činnost v bitvách u Milána, Montanary, St.Lucie, Goita, Vioenze, Custozzy a Piemontu byl vyznamenán kommandirskym křížem Leopoldova řádu, řádem Marie Terezie a byl povýšen na polního podmaršálka. V pozdějších letech už takové vojenské štěstí neměl a ve válce v roce 1859 nepříliš úspěšně bojoval u Magenty a Solferina, v rakousko-pruské válce tyl dokonce za hrubé taktické chyby ve velení, které mu přinesly rychle za sebou jdoucí porážky u Hodkovic, Kuncích Vod, Podolí, Mnichova Hradiště, Kosti a Jičína, postaven před vojenský soud, byl však osvobozen.
Eduard Clam Gallas poté vystoupil z armády a žil na svých českých statcích. V roce 1801 byl povolán za doživotního Siena do panské sněmovny. Zemřel ve Vídni ve věku osmdesáti šesti let. Jeho synem Františkem /1854-1930/ rod Clam-Gallasfi zanikl.
Znak Clam-Gallasů je Čtvrcený s korunovaným středním Štítkem, Střední štítek je zlatý se stříbrným trojverším ze kterého vyrůstá panna, držící v pravici parohy /erb patřil v 16.století vymřelé rodině Polchingerů, po které Clamové dědili/. V prvním poli zadního Štítku je ve zlatém poli Červená korunovaná orlice /Gallasové/, ve druhém poli rovněž zlatém je šedočerná kočka ve skoku /Clamové/, třetí pole je modré se zlatým břevnem /Gallasové/ a čtvrté pole je kosmo stříbrné – Černě děleno. Na štít se kladla hraběcí korunka a nad ni Styři helmy s klenoty: na prvním z pravá je vlevo hledící Černá orlice mezi modrými křídly se zlatým břevnem, na druhé panna držící parohy, na třetí šedočerná kočka a na Čtvrte des.et praporců střídavé červených a stříbrných. Pokrývadla jsou zlatomodrá. Strážci štítu jsou dvě Černé ohlížející se orlice.
V pardubické sbírce je uloženo celkem pět pečetí patřících Clam-Gallasům. Na všech je erb zobrazen bez klenotu pouze s hraběcí korunkou. Pečeť č.28 nelze blíže určit, pečeti č.364 a 367 patří /podle křížů zavěšených pod štítem/ hraběti Eduardovi, pečeť Kristině provdané Colloredo-Mansf eldové a pečeí Č.376 Gabriele provdané Aurspergové.
Autor: Ing. Gustav Kadlec
