MUDr. František Hausmann
(nar. 3. 4. 1805 v Hronově, zemř. 29. 6. 1884 v Pardubicích)
Marie Magdalena Hausmannová (zemř. 27. 7. 1889 v Pardubicích)
Kráčíme-li od centrálního kříže tzv. Staré části Městských hřbitovů k průchodu na jejich novou část, vpravo u ohradní zdi na hrobce rodiny Bon to vy a Stichauerovy nás upoutá starý náhrobní kámen manželů Františka a Magdaleny Hausmannových, který ještě roku 1986 spočíval na místě I. A 45 (plánek J. Jaruše). Sektor I. A odpovídá dnes poloze náhrobní desky, jen její umístění v tomto sektoru se změnilo. František Hausmann se narodil v Hronově 2. dubna 1805 ze sňatku chirurga Antonína Hausmanna (Hronov čp. 2) a Barbory, dceru domkáře Martina Tomeše (Úpice čp. 8). Syn zdědil otcovské povolání ranhojiče, které vykonával v Úpici, odkud se r. 1833 přestěhoval do Pardubic (údaj dr. P. Theina – J. Sakař IV-239 uvádí, že již roku 1835 byl v Pardubicích). Hausmann působil již v Hronově a Úpici jako divadelní ochotník. Dne 2. prosince 1849 na primitivním jevišti v hostinci „U české koruny“ či „U Vostřebalů“ (čp. 2 u Zelené brány – dnešní hlavní budova Komerční banky) režíroval první nestudentské ochotnické představení v Pardubicích – Klicperovu frašku „Žižkův meč“ z r. 1815. V jeho ochotnické družině byli truhlář Arnošt Habětínek, Albína Habětínková, Karolina Snětivá, Albert a Jindřich Švarcovi a kupec Jan Lorenc, který se r. 1862 stal prvním ředitelem Spolku ochotníků divadelních v Pardubicích. Hausmann hrál se svými ochotníky roku 1850 od jara do zimy v neděli a ve svátek např. „Čecha a Němce“ Jana N. Štěpánka, Klicperovu bajku se zpěvy „Loketský zvon“ a Tylovu „Paličovu dceru“. T. r. se stal F. Hausmann po dr. Josefu B. Pichlovi městským lékařem v pardubicích. V říjnu 1850 povoloval okresní hejtman dr. Čermák Hausmannovým ochotníkům několik „ morálních“ kusů ve prospěch pardubické nemocnice, ale již 8. února 1851 ochotníci požádali město o převzetí a uložení divadelních rekvizit do skladu.
Roku 1851 koupil F. Hausmann se svou ženou Magdalenou, rozenou Infangerovou, dům čp. 46 st. – 2 n. v Pernštýnské ulici (poslední dům vlevo před první zámeckou branou – vchodem do Přihrádku). Dům koupili za 4 800 zlatých (Sakař IV-185) od svého příbuzného Fr. Maršanda. JUDr. Pavel Thein se ve své studii o Hausmannovi z r. 1970 dotkl Hausmannova výkazu z 31. července 1861 o nemocnici „U KostaKčka“ s dvěma odděleními (interním – 2 pokoje o 7 lůžkách a syfylitickém -1 pokoj o 4 lůžkách). V období 1854-60 tu bylo ošetřeno 293 nemocných. 20. července 1860 Hausmann vyšetřil 17 prostitutek, z nichž 4 byly hned dány na 2.oddělení, právě v tom roce zřízené.
Hausmann působil i jako železniční lékař. Roku 1862 „jeL.v noci na otevřené dresině k nemocnému, ublížil si na zdraví tak, že nebyl téměř schopen chůze a stal se trvale invalidním“ (dr, Thein). Musel se zříci svého místa „po úraze“ (Slavín VČM XI-1010). Odstěhoval se ještě t r. ke švagrovi – manželčinu bratrovi děkanovi Fr. Infangerovi (nar. 29. 11. 1802 v Pardubicích) do Cholína u Olomouce. Po úmrtí děkana Infangera 11. března 1872 se Hausmannovi vrátili do Pardubic. Zde František Hausmann zemřel 29. června 1884. Jeho vdova Magdalena v letech 1887-89 při opravě klášterního chrámu Zvěstování Panny Marie pořídila na svůj náklad dva nové novogotické oltáře z dílny Petra Buška na Sychrově. T. r. prodala dum v Pernštýnské ulici své neteři Vilemíně Hlavínové. Zemřela v Pardubicích 27. července 1889.
Literatura:
P. Thein, František Hausmann, Zprávy Klubu přátel Pardubicka 1970 č. 2, s. 34. J. Sakař, Dějiny Pardubic n. L., díl I. – 216, II. -141, IV. – 88 a 185. Pardubický Slavín VČM Pardubice XI/1010.
Autor: PhDr. Jiří Kotyk
