Část 1.
Po poměrně podrobném popisu náhrobků v seriálu „Pardubický Slavín“ ve „Zprávách klubu přátel Pardubicka“ chci čtenářům přiblížit prostor židovského hřbitova. Tentokrát se nebudu zabývat jednotlivými náhrobky a historií pohřbených, zato o to víc všeobecnou historií hřbitova i některými jeho zvláštnostmi.
Židovský hřbitov, i když jde o nespornou kulturní památku, je většinu roku uzavřen a lze jej prohlédnout jen na vyžádání u správy hřbitovů. Vstoupíme -li na jeho půdu, tu po levé straně jsou náhrobky z původního židovského hřbitova z místa ještě dnes nazývaného „Na Židově“, doplněné náhrobky ze zrušeného židovského hřbitova v Heřmanově Městci. Co víme o původním hřbitově Na Židově ? Z knihy „Rudé prodajův rolí, luk a zahrad“, že 30.října 1624 vstoupili do radnice před primátora Jakuba Bruneria židé Lev Faltýn, Izák Lev a Jakub Medl. Přítomný soused Jan Vorel Kolínský pak potvrdil, že jim prodal stodolu a zahrádku na straně Bukovinské k užívání za 48 kop míšeňských.
Důvěrníci se pak za místní židy zavázali, že z pozemku budou obci pardubické platiti úrok po půl kopě od roku 1625 dvakrát ročně. Součastně se zavázali, že na pozemku zřídí hřbitov pro své souvěrce, ale i přespolní. Pokud se jich týká, pak po předchozím oznámení a souhlasu zaplatí za každého přespolního žida zde pohřbeného, za starého po půl kopě, za mladého po 15 groších. V pozdějších letech byly sváděny boje o zrušení židovského hřbitova a současně i o jeho rozšíření. Roku 1762 byl konečně hřbitov rozšířen o pozemek zakoupený za 100 zlatých od pardubické obce s ročním úrokem 1 zlatého. V roce 1806 pak byl prodán židovské obci další pozemek k opětovnému rozšíření hřbitova za 120 zlatých a 4 zlaté 30 krejcarů ročního úroku. Poslední rozšíření pak proběhlo roku 1837. Při zřizování nových městských hřbitovů na místě, kde jsou dnes, se prozíravě připojila i židovská náboženská obec. Zakoupila poměrně velký pozemek nejblíže k řece Chrudimce a zřídila zde nový židovský hřbitov. Došlo tak od roku 1883 k soustředění všech hřbitovů do jednoho místa pro potřebu stále rostoucího města i židovské náboženské obce. Židovská obec pak přenesla historické náhrobky na nový židovský hřbitov a dosavadní ponechala jen jako pietní místo. Dnes z něj můžeme spatřit v prostoru poblíž „Hemerkovy restaurace“ a proti odbornému učilišti elektrotechnickému jen mohutné stromy stojící kdysi v rozích hřbitova a mírnou vyvýšeninu.
V době nacistické okupace byly nejen zdi starého hřbitova zcela zlikvidovány, ale nenávist „nadrasy“ šla tak daleko, že došlo k vykopání všech pohřbených a uložení zbytků v hromadném hrobě na neznámém místě. Nový židovský hřbitov má část společné zdi s vedlejšími hřbitovy a i ostatní zdi odpovídají obezdění společného prostoru. V čem se tedy liší původní i současný hřbitov ? Především tím, že na židovském hřbitově mohla být volná místa kdykoliv dopředu zakoupena. Cena pak odpovídala významu místa. Prokázat to lze i při návštěvě hřbitova dnes. Židovský hřbitov také neměl mimo vjezdu jiné zařízení, jak je známe na příklad ze hřbitovních kaplí a umrlčích komor – márnic z křesťanských hřbitovů. Průjezd na hřbitov pak sloužil jako místo pro židovský pohřební vůz. Tyto vozy však byly z židovských hřbitovů staženy za okupace do terezínského ghetta a tam až na výjimky zničeny. Židovské rituální pohřební obřady začínaly již u umírajícího modlitbami zvoleného „pohřebního bratrstva“ vždy o lichém počtu členů. Ti pak v’počtu podle velikosti náboženské obce a zejména zámožnosti rodiny umírajícího provedli vše potřebné. Na židovský hřbitov pak byla jen dopravena prostá, nenatřená rakev s nebožtíkem k uložení do hrobu. U ortodoxních židů, těch, kdož dbali na přísné dodržování historických rituálů, pak bylo zvykem svazování palců u nohy slámou s vedlejším prstem a pokládání kaménku na zavřená oční víčka. Na židovský hrob se také nikdy nepokládaly květiny a teprve při dalších návštěvách a o svátcích se návštěva vyjadřovala pokládáním kaménku. Rituály pocházejí z židovské historie, staré staletí. Jejich exodus – putování – vedl především pouští, kde nebyly ani květiny a mrtvola musela být chráněna před vyhrabáním a zneuctěním. Pardubický židovský hřbitov patří mezi nemnoho dobře udržovaných. Patří k nim i veřejně přístupný lesní židovský hřbitov v Dřevíkově, vsi blízko Svobodných Hamrů nedaleko Hlinská. Z jiných, jako malého hřbitůvku v blízkosti Luže, jsou jen málo znatelné zbytky. Jako jiné, i pardubický židovský hřbitov byl určen pro přespolní. Většinou židovské náboženské obce pohřbívaly své příslušníky z míst, kde nebyl vlastní hřbitov. Proto i na pardubickém můžeme vidět náhrobky z Dašic a dalších obcí z celého Pardubicka. U přenesených z původního pak i ze vzdálenějších míst.
Staré náhrobní desky uvádějí v hebrejštině rodové jméno zemřelého, někdy i rok úmrtí a výňatky ze Starého zákona – žalmů.
Autor: Karel Vinař
