Po pravé straně dnes uzavřeného hlavního průchodu na hřbitov jak u zdi, tak i na druhé straně cesty se nachází část historie židovského podílu na rozvoji pardubického průmyslu a obchodu. Do výše čnící jehlanovité náhrobky z černého mramoru či leštěné žuly byly obvyklou součástí všech židovských hřbitovů s větším počtem členů obce a odpovídajícím vlivem a postavením v místě. Patřili k nim i představitelé náboženské obce. Na pardubickém židovském hřbitově je to především rodina Oesterreicherova. Rodina velkoobchodníků s potravinami a zvláště minerálními vodami vlastnila rohový dům na Pernštýnském náměstí, dnešní sídlo Okresní knihovny. Markus Oesterreicher stál v čele náboženské obce od jejího založení v roce 1859 až do roku 1901, více než čtyřicet let. Jiný z náhrobků patří rodině Winternitzových. Z nich Jakub Winternitz byl v čele obce dalších 25 let. Rodina vlastnící několik statků zanechala ve městě i trvalou památku v podobě moderní budovy automatických mlýnů na břehu Chrudimky. Poblíž, avšak již na protější straně, je skromnější náhrobek, připomínající prvého pardubického rabína Adolfa Náhnadla, působícího ve městě taktéž čtyřicet let.
Z představitelů průmyslu a obchodu je sice řada pohřbena jinde jako zakladatel populární „Fantovky“ (dnes podnik „Paramo“) – David Fanto a jeho rodina. Na hřbitově však můžeme postát u náhrobků rodiny Wertheimerových, zakladatelů a majitelů pardubického lihovaru. Na jiném místě již modernější náhrobek připomíná rodinu Pickových. Byla spolumajitelkou továrny na kuřácké potřeby a galanterní zboží. Objekty firmy Piek a Ganz (dnes značně zchátralé) lze ještě spatřit v prostoru zvaném „Na vrtálně“. Mimo majitelů velkých průmyslových závodů jsou zde pohřbeni i mnozí menší majitelé. Připomeňme si jen náhrobek rodiny Popprových. Richard Popper byl nejen majitelem továrničky na hole a sudy, ale i čelným představitelem tehdejší Východočeské župy footbalové. Byli však i takoví, jejichž jména nebylo lze nalézt na názvech firem. Tak Otto Beer a Jindřich Benies byli snad rozhodujícími zakladateli a akcionáři cukrovaru v Pardubicích a rafinerie v Rosicích nad Labem, později zrušené. Výčet pochopitelně zdaleka nemůže být úplný. Jako na každém hřbitově i zde je každý náhrobek opředen bohatou historií toho kterého rodu. Vždyť i na tradiční a světoznámý pardubický perník měla židovská komunita při jeho výrobě rozhodující vliv. Dokládají to jména Bernarda SchUtze, Pavla Kafky, Rudolfa Redlicha a dalších členů těchto rodin. Ze zajímavosti (i jako doklad vývoje pardubického průmyslu) lze uvést spojení židovského a nežidovského majitele. Jedna z nejstarších pardubických továren byla Húbner a Opitz. Jedna rodina má výstavnou kapiovou hrobku na křesťanském hřbitově s nápisem „Rodina Húbnerova“, druhá skromnější na židovském hřbitově. Obdobně je tomu i se známou firmou na pletené zboží Turnovský a Brunner.
Snad vétší počet náhrobku nejen v prostoru po pravé straně, ale i na dalších místech tvoří náhrobky rodin obchodníků. Je to zcela pochopitelné, neměli po staletí možnost přístupu k provozování řemesel a zemědělství. Využívali proto ještě do konce minulého století svých možností jako byl obchod a rozvíjející se tovární výroba. Budeme-li procházet mezi náhrobky, jistě neunikne naší pozornosti shoda mnoha jmen. Tak se najednou setkáte s jmény rodin Friedmannů, Kohnů, Hochmannů, ač jde o rodiny většinou spřízněné jen historicky. Tak rodina Khonova měla ve městě velkou výrobu prádla a velkoobchod s ním, jiná vlastnila jen menší obchůdek. Obdobně jedna rodina Freundových vlastnila větší oděvní obchod na rohu tehdy Masarykovy a Smilovy ulice (dnes je zde firma Elphmex), jiná autoservis a výhradní prodej vozů Praga v Nerudově ulici. Z množství jmen významných pardubických obchodníků si za mnohé připomeňme jen některé. Tak na hlavní třídě – tehdy na „Zeleném“ to byl obchod módním zbožím Ervína Hocha a obchod látkami Karla Federera. U náměstí Legií výroba a obchod obuví rodiny Seinerových. Ve Smilově ulici měl velkovýrobu prádla a obchod na rohu tehdy Masarykovy třídy – dnes ulice 17.listopadu – Leopold Lustig. Na Skřivánku obchod železem Karel Adler a tak by bylo lze pokračovat. Vždyť jen z řady jednatelů -obchodních zástupců a komisionářů – byla bezmála třetina židovských firem. Dnes je připomínají již jen náhrobky na židovském hřbitově. Zponenáhlu se rozšiřující židovská náboženská obec měla i zvyšující se počet nejen středoškolských, ale i vysokoškolských vzdělaných osob. Většina z nich se hlásila k novému vlasteneckému a národnímu chápání svého postavení. Patřili k tak zvaným českým židům. O nich a jejich náhrobcích však až v další části.
Autor: Karel Vinař
