TÓRY, snad nejvzácnější, svaté liturgické předměty židovské víry… Obsahují slova z 5 knih Mojžíšových, z nichž je čteno při židovských bohoslužbách. Předčítáním z nich vstupovaly stovky židovských chlapců a dívek po dosažení stanoveného věku slavnostně do pardubické židovské obce.
Každá synagoga měla několik Tór. Byly umístěny ve zvláštním výklenku, mnohé uloženy ve vzácných zdobených pouzdrech a nahoře opatřeny korunou. Byly psány zvláštními písaři-Seferi, k tomu určenými pomůckami i barvou. Platili pro ně přesné rituální předpisy. Zatímco schránky i koruny Tór může návštěvník spatřit v pražském židovském muzeu i na některých výstavách, osud řady z nich je buď stále neznámý či jsou rozsety v židovských obcích řady zemí světa.
Po uzavření synagog, pokud nebyly jako v tehdejších Sudetech vydrancovány či zapáleny, byly Tóry po roce 1939 až 1940 soustředěny a uschovány v Židovských náboženských obcích. Počátkem roku 1942 dostaly všechny obce od tak zvané samosprávy Pražské židovské radnice pokyn k soustředění všech liturgických náboženských předmětů a archiválií a jejich odeslání do Prahy. Nacisté v této době rozhodli již o „konečném řešení židovské otázky“. Postupně se tak v pražské ústředně začaly hromadit tisíce svitků Tóry, chrámových opon, menór, šofárů, s nimi desetitisíce knih a dokumentů. Také pardubická ŽNO odeslala dle příkazu požadované věci. Šlo o pět beden se seznamem. Tento seznam se však dosud nepodařilo přes veškeré úsilí nalézt. Tak se za nacistického velení shromáždily předměty nesmírné historické i hmotné ceny.Nastaly značné problémy s jejich uskladněním, když část zamýšleli nacisté vystavit v jakémsi muzeu vyhynulé rasy, další část zhodnotit po konečném vítězství.
Tóry ve válečných létech (mezi nimi i z Pardubic) byly uskladněny ve zcela nevhodném a vlhkém skladišti v Nuslích. Tak zůstaly zachovány a v poválečném roce převzaty tehdy Státním židovským muzeem. V poválečném období, kdy se vrátila jen mizivá část židovských občanů a drtivá většina byla vyvražděna, nastala otázka, co s Tórami. Ty již byly vlivem skladování v dezolátním stavu a pro jen několik sloužících synagog zcela bez účelu. Byla vedena četná jednání, avšak bez kladného výsledku, když tehdejší vláda si byla vědoma obrovské ceny těchto předmětů.
Až v roce 1964, teprve i s určitým vlivem ze zahraničí, se podařilo dosáhnout díky souhlasu čs. vlády dohody. Státní židovské muzeum pak svěřilo péči o většinu poškozených svitků židovské náboženské kongregaci v londýnském Westminsteru. Zásadní podmínkou bylo, že kongregace, která měla í vlastní restaurátorské zařízení, dastane Tóry darem a po náročných opravách je opět ve formě daru na základě žádosti zapůjčí trvale potřebným židovským obcím. V Londýně pak vznikla komise pro péčí o české svitky Tóry v čele s rabínem Haroldem Reínhartem. Bylo provedeno uskladnění, katalogizace a určen způsob přidělování. Následovalo náročné, nákladné a vysoce odborné restaurování. Každý svítek dostal mosaznou destičku s nápisem „Westminsterská synagoga 5 7 2 5-1 964, Český památný svitek“. Došlo poté postupně k více jak 2.000 žádostem o zapůjčení a postupně přebírání Tór. Při tom se každá židovská obec písemně zavázala svitek pečlivě opatrovat a v případě ukončení své existence jej vrátit.
Mezi žadateli byla i United Hebrew Congregatíon z USA z města Terre Haute ve státě Indiána. Dostala zapůjčenou Tóru a byla to právě jedna z Tór z pardubické synagogy. Více jak dva roky trvalo pátrání, kde se Tóra nachází. Dnes víme, že Tóry jsou jak v USA, Kanadě Austrálii,Novém Zélandu i jinde, stejně tak i Tóra z Pardubic. Přesná místa lze zjistit jen mimořádně obtížně. To proto, že žádosti z ČR jsou často spojovány s žádostmi o různé dary, a to i z míst, kde již žádní Židé nežijí. Situace také u nás, v londýnské westmínsterské synagoze i na dalších místech.
Bylo by to podivuhodné vyprávění s řadou náhod, pochopení i nepochopení než se podařilo navázat písemný styk s kongregací v Terre Haute, s jejím presidentem panem Dr. Zuckerem a rabínkou paní Sandrou Katz. I plní každoročně přání komise a ve své překrásné synagoze se každoročně modlí „Kadíš“ – židovskou modlitbou za zemřelé své souvěrce v Pardubicích.
I my vzpomínáme na přátele z Terra Haute. Připomínají nám je barevné fotografie na výstavě v obřadní síní židovského hřbitova i přátelský písemný styk. Takový je osud jedné z Tór pardubické synagogy.
Autor: Karel Vinař – Epstein
