Velmi často jsem byl na rozpacích, jak správně psát o bratrancích Veverkových. Zda je správně bratranci Veverkové nebo bratranci Veverkovi, bratranců Veverkových či bratranců Veverků atd. Obrátil jsem se proto na Ústav pro jazyk český Akademie věd Č v Praze, odkud jsem dostal odpověď (od PhDr. Ludmily Uhlířové), která může zajímat širší čtenářskou obec Zpráv:
„Obecné pravidlo říká, že příjmení v prvním pádě množného čísla mohou mít buď koncovku -ovi (Novákovi, Veverkovi), nebo -ové (Novákové, Veverkové). Mezi nimi je jemný významový rozdíl. Tvary Novákovi, Veverkovi označují muži i ženy patřící do rodiny Novákových resp. Veverkových, zatímco tvary Novákové, Veverkové pojmenovávají dva nebo více mužů s příjmením Novák, Veverka, kteří mohou, ale nemusejí být v příbuzenském poměru (například: Do páté třídy chodí dva Novákové). Pokud tedy řekneme bratři Novákovi, bratranci Veverkovi, máme tím na mysli dva jedince z rodiny Novákových, Veverkových, např. kluci Novákovi už zase rozbili okno.
Řekneme-li bratři Novákové, bratranci Veverkové, nezdůrazňujeme tím rodinnou příslušnost, ale to, že jde o dva muže s týmž příjmením. Z toho důvodu bychom tedy v případě, na který se tážete, dali přednost spíše podobě bratranci Veverkové, podobně jako zpravidla říkáme bratři Karel a Josef Čapkové, mistři světa Pospíšilové apod.
V druhém pádě máme dvě možnosti. Základní podoba (skloňování podle vzoru „otcův“) je u Novákových, resp. pomník bratranců Veverkových, ale vedle toho se používá i podob u Nováků, pomník bratranců Veverků. Obojí podoby považujeme za spisovné.“
Autor: Miroslav Klimpl