Slatinná louka na západním okraji lesa Boršov 1 km jižně od Litětin o ploše 0,3180 ha, vyhlášená 18. 4. 1952 Ministerstvem školství, věd a umění v Praze.
Jedná se o slatinnou louku s výskytem hvozdníku a hořce hořepníku.
Geologickým podložím jsou svrchnokřídové vápnité jílovce a slínovce a hlinitopísčité holocénní naplaveniny, zvláště při březích rybníka Lodrant. V severozápadní části se zachovaly relikty vátých písků.
Rezervace je jedním z nejmenších chráněných území v okrese Pardubice, přesto však je velmi druhově bohaté a zajímavé zejména výskytem vzácných druhů rostlin, které na Pardubicku již téměř vymizely, neboť podobné typy slatinných luk byly v minulosti prakticky zničeny. Roste zde hojně např. bukvice lékařská, pcháč šedý, svízel severní, olešník kmínolistý, koromáč luční, smetanka bahenní. Nejdůležitějšími druhy na lokalitě jsou hořec hořepník a hvozdík pyšný, které jsou hlavním předmětem ochrany a rostou zde ve velkém množství.
Z hlediska výskytu obratlovců nemá téměř význam. Ze vzácných živočichů zjištěn výskyt ještěrky živorodé, z bezobratlých je zajímavý výskyt motýla modráska hořcového (Maculinea alcon), který je vázán na živnou rostlinu hořec hořepník. Rezervace je pravděpodobně jediná současná lokalita ve východních Čechách.
Slatinné louky podobného složení byly pro Pardubicko v minulosti typické a vznikly pravidelným obhospodařováním lučních ploch, tj. kosením. V současné době je kosena jen část lokality, přístupná zemědělské technice. Nepřístupná část lokality je ponechána samovolnému vývoji, což vede k postupnému zarůstání náletovými dřevinami. Tyto nálety byly již několikrát odstraněny, takže zatím nedošlo k úplnému zastínění lučního porostu a pestrá druhová skladba se zde dosud udržela.
Po vyhlášení chráněného území „Lodrant“, na jehož hranici na západě lokality navazuje, dojde ke sloučení těchto dvou území
Autor: Helena Faltysová, Jan Mocek