V měsíci květnu jsme si znovu připomněli často svízelnou a trnitou, nakonec však vítěznou a hrdinnou cestu těch našich českých a slovenských spoluobčanů, kteří bojovali se zbraní v ruce po boku armády sovětské, britské a americké v letech druhé světové války. Méně je známá účast Čechů a Slováků v protifašistickém hnutí odporu na Západě, zvláště ve Francii. A přece: setkáváme se tu s postavou Aloise Bernta z Pardubic, jehož dvojí „kulaté“ výročí si letos připomínáme.
Alois BERNT se narodil 4. dubna 1900 v Pardubicích, Jesničánkách. Po skončení školní docházky se vyučil bednářem a pracoval pak jako bednářský dělník ve Wertheimerově pardubickém lihovaru. Po skončení základní vojenské služby, kterou si odbýval na Slovensku, pracoval v městě Trstěná, kde se také oženil. V r. 1926 mu na jeho žádost pardubický politický úřad vystavil vystěhovalecký cestovní pas do Francie, kam mladý Bernt odejel za prací, následován brzy i ženou Marií.
Mladí manželé žili z počátku ve městě Melun (jižně od Paříže), později v Paříži. A. Bernt se stal členem tehdy velmi aktivní odborové levicové centrály C.G.T. (Confédération Génerale du Travail – Všeobecná konfederace práce). Vstoupil také do Francouzské komunistické strany, která se činností svých předních funkcionářů M. Thoreze (nar. 1900, gen. taj. strany od r. 1930) a J. Duclose intenzivně zabývala otázkou vytvoření široké protifašistické lidové fronty, zvláště na IX. sjezdu v Arles v r. 1937.
V letech 2. světové války žil A. Bernt se svou rodinou na severovýchodě Francie ve městě Maubeuge a po porážce Francie v r. 1940 byl začleněn do francouzských vnitřních sil protifašistického odporu F. F. I. (Forces francaises de l’ Intérieur).
Alois Bernt se po skončení druhé světové války vrátil do vlasti a usadil se opět v rodném městě v ul. Obětí 24. srpna. Se svou ženou vychoval dvě dcery. Zemřel 10. února 1980.
Autor: PaedDr. František Dosoudil