Zatímco klasické letouny už na obloze zdomácněly, letadla s rotující nosnou plochou, jako vrtulníky a vírníky, byla v meziválečném období zvláštností. Díky leteckým dnům Východočeského aeroklubu však měli pardubičtí občané možnost seznámit se i s takovými létajícími „aparáty“.
Velký zájem poutalo předvádění modelu vrtulníku Františka Formánka z České Třebové na 1. leteckém dnu Východočeského aeroklubu v neděli 13. září 1931. Akademický sochař Formánek se začal zabývat prvními projekty vrtulníků už před první světovou válkou, kdy žil a působil v Praze. Vytvořil koncepci stroje, který nazýval aerohelikoptérou. Jednalo se o vrtulník, jehož rotor měla roztáčet dvojice motorů s vrtulemi. V odpovídající výšce se měl rotor přestavěním listů přeměnit v křídlo a po změně polohy měly motory umožnit dopředný tah. Již roku 1913 předvedl několik modelů vrtulníků s gumovým pohonem. Po návratu do České Třebové, roku 1924, pokračoval v rozpracovávání svého vynálezu. Měl úspěch, jeho řešení bylo patentováno v několika státech. 5. listopadu 1928 poprvé v České Třebové vzlétl model aerohelikoptéry se čtyřlistým rotorem o průměru 5 metrů, poháněný dvěma elektromotory napájenými kabelem ze země. Později byl model předváděn novinářům a filmařům a poté i škpt. Beneschovi z VLÚS (Vojenský letecký ústav studijní). V březnu 1929 začaly zkoušky aerohelikoptéry ve VLÚS v Praze, při kterých model vystoupal do výše asi 60 m a při nichž byl také několikrát poškozen. V závěrečné zprávě VLÚS se konstatovalo, že rotor má nedostatečnou účinnost ovlivněnou použitým materiálem a tvarováním rotorových listů a že model je částečně nestabilní. František Formánek se však nevzdával, svou aerohelikoptéru propracovával až do konce života (zemřel r. 1963) a postavil ještě řadu modelů.
Na leteckém dnu VAP předváděl Formánek první model aerohelikoptéry. Tuto část leteckého dne popisuje časopis Letec (č. 9/31) takto: „Letadlo, napájené elekrickým proudem, ze země se dobře zdvihlo, avšak po chvíli se zřítilo a rozbilo“. Autor článku dodává věštecky: „Zdá se, že vynálezce nechce připustit, že jeho aparát není více než prostý vznosný šroub, který nebude možno vyvinouti v nějaký nový typ letadla“.
Další rotorové letadlo bylo v Pardubicích předváděno na leteckém dnu v neděli 22. září 1935. Tehdy se ovšem nejednalo o vrtulník, ale o autogyru, vírnřk, britský stroj Cierva C-30A. Tato letadla u nás létala ve dvou exemplářích, jeden zkoušela armáda, druhý patřil firmě Baťa. Právě tento druhý kus se účastnil leteckého dne v Pardubicích. Byl vyroben u britské firmy A. V. Roe s výrobním číslem 739 a u nás nesl poznávací značku OK-ATS. Bezesporu tento vírník patřil opět k magnetům celé akce v Pardubicích.
Východočeský republikán se zmiňuje o předvádění autogyry takto: „Již dopoledne kroužila nad Pardubicemi četná letadla a zvláště poutala pozornost modrá Baťova autogyra, která několikrát zakroužila nad městem“. Odpoledne pak „autogyra předvedla, v čem jeví se přednost tohoto zajímavého letadla, které ve vzduchu působí dosud nezvyklým zjevem. Autogyra nepotřebuje mnoho prostranství, rychle se vznáší skoro kolmo, a rovněž tak přistává. Letadlo toto právem je nazváno letadlem budoucnosti“. (Východočeský republikán, 1935, č. 39, s. 6) I
Na závěr ještě několik dat tohoto zajímavého letadla: Max. rychlost 160 km/h, nejnižší rychlost vodorovného letu 50 km/h, stoupavost 3,5 m /s, dolet 400 km, dostup 2500 m, rozjezd při startu 30m, doběh 3 m.
Literatura a prameny:
1) Beneš, Ladislav – Soukup, Oldřich – Sviták, Pavel: Vrtulníky našich konstruktérů. Letectví a kosmonautika, 1976. č. 3-4.
2) Němeček, Václav: Československá letadla 1918 -1945. Naše vojsko, 1983
3) Salajka, M.: Vírník Cierva C-30, Modelář, 1989, č. 4.
4) Svoboda, Václav: Vrtulníky. Naše vojsko, 1979.
5) Letec, 1931, Č. 9.
6) Letectví, 1931. č. 9.
7) Letectví, 1935, č. 9.
8) Východočeský republikán, 1935, č. 39.
9) Pozůstalost J. Lonka.
Autor: Mgr. Petr Boček
