S Pardubicemi má Schónebeck překvapivě mnoho společného. Je to například řeka Labe, na níž obě města leží. Vzato čistě teoreticky, mohli byste třeba u nás u Labského mostu vhodit do řeky láhev s dopisem a za několik dnů, nebo spis týdnů, by ji mohli vylovit pod Labským mostem v Schónebecku. Labe nás tedy spojuje, ale zatímco schónebecký a magdeburský přístav mají stoletou tradici, u nás v Pardubicích se a přístavu na Labi zatím uvažuje. I když podle starých novin a kronik už déle než těch sto let.
Druhým společným znakem je polabská krajina a její úrodná půda. U nás je to „zlatý pruh země české“, kolem Schónebecku se úrodné rovině černé, sprašové půdy, s tradicí pěstování obilí a cukrovky, říká „Bórde“. „Schónebecker Bórde“ a naše polabská rovina mají mnoho společného.
Společným znakem obou měst je konečně i stáří, obě mají kolem Radnice 700 let. Pro zajímavost – obě města přestavovala několikrát svou radnici a její poslední varianta slavila nedávno 100 let, tam i tady. Obě radnice při té příležitosti dostaly nový kabát.
A můžeme vzít například skladbu průmyslu a i tady nalezneme mnoho podobných rysů ve strojírenství, chemii a potravinářském průmyslu. A to ještě zdaleka není jediné společné. V bezprostřední blízkosti Pardubic, dosažitelné i městskou hromadnou dopravou, leží Lázně Bohdaneč, známé svou úspěšnou léčbou pohybového ústrojí pomocí slatiny. V Schónebecku na okraji města leží nejstarší městská část, do předválečných dob samostatné městečko Bad Salzelmen. Jak už název říká, místo má bohatou tradici těžby a výroby soli a také lázeňství. První zmínky o studních solanky jsou v církevních spisech z roku 1170.
Vedle starých gotických kostelů St. Johannis a St.Jacobi, dále salzelmenské gotické radnice, dnes sídla muzea, konečně vedle schónebecké radnice s krásnou kašnou z lasturového vápence na náměstí, patří k zajímavostem města i jedna národní technická památka. Je to tak zvaný „Gradierwerk“ a podává dodnes svědectví o prastarém způsobu zvyšování obsahu soli ve slabě nasyceném roztoku solanky. „Gradierwerk“, který je dodnes k vidění přímo v lázeňském parku, dal pruský stát postavit v druhé polovině 18. století. Po několika prodlouženích dosahoval délky téměř 2 km. Zařízení vypadá jako dlouhá střecha ze silných trámů, na nichž ležely tisíce svazků černého hlohu .Na tuto trnitou střechu vypumpovali s pomocí koňských potahů solanku nahoru do výše 12 metrů a nechali ji stékat po větvičkách hlohu dolů. Hlohové trny rozbíjely solankové kapky a tekutina, která se tak rozprašovala, se i rychleji odpařila. Tím se zvyšoval stupeň /Grad/ obsahu soli, po třech opakováních ze 7% na 25%. V této koncentraci byla pak solanka dřevěným potrubím odpouštěna k dalšímu zpracování.
To však nebyla jediná významná úloha „Gradierwerku“. V roce 1792 založil lékař Dr. Johann Wilhelm Tolberg slávu léčivých účinků solanky, podobných účinkům slané mořské vody. Dýcháni obohaceného „mořského“ vzduchu a koupele v mírném teplém roztoku měly vynikající léčebné výsledky. Podle vyprávění starých lidí a zpráv v kronikách prý kdysi Bad Salzelmen měl mezi pacienty a hosty stejnou vážnost jako slavné středisko Baden-Baden, známé svými radioaktivními termálními prameny.
Na památku starých slavných časů se v schónebeckém lázeňském parku každoročně koná lázeňská slavnost zvaná „Kurfest“, jakýsi festival hudby, tance, zpěvu, divadel a zábav spolu s velkým „jarmarkem“. I letos se ho zúčastnila delegace našeho města, vlastně hned dvě, jedna oficielní delegace Magistrátu města Pardubic, která před tím na radnici absolvovala řadu jednání, a jedna delegace zcela neoficielní. Tou byli pardubičtí rybáři, vracející se ze společného „pohárového rybolovu“ na soutoku Labe a Sály u městečka Barby.
Spočítat všechny návštěvy a delegace za ta léta, to se prostě nedá. Byli tady poslanci, úředníci, herci, muzikanti, sportovci, delegace továren, nejrůznějších spolků a organizací. Mnohdy po první návštěvě následovaly dopisy a další už neoficielní návštěvy v rodinách. Lidé se poznávají a snaží se vzájemně pochopit své problémy a hledat řešení. Navíc pro nás tam a pro ně tady je krásná krajina, kam se vždycky stojí za to zase podívat.
Schónebeck je dnes významným městem spolkové země Sachsen-Anhalt a mnohé se tady změnilo, v ulicích i v lidech.Stejně jako u nás vznikly desítky nových obchodů s pestrými fasádami a ohromným výběrem zboží. V Schónebecku navíc mají jedno, co jim můžeme trochu závidět, nové nákupní velkoobjekty zvané „Kaufland“, kde pasáže s desítkami pestrých obchůdků spojují jednotlivé trakty dalších budov obchodních domů. Takže, i když prší, nakoupíte doslova všechno, pod jednou střechou. Doslova „suchou nohou“.
Ano, i v Schónebecku se změnilo hodně, ale přece jen jedno tu zůstává beze změny. Slovo „Pardubice“ je tady snad pro každého druhého občana známé, navíc je to pojem pro dobré přátelství. Na ulici i při jednání, kdekoliv to poznáváte na každém kroku. A je to pocit příjemný.
Teď jde jen o to, aby hosté od německého Labe měli stejný pocit i u nás…. Nevím, jak ti druzí, ale za rybáře mohu s klidným svědomím říci, že ho mají. A už dvanáct let.
Autor: Ivan Ladýř
