Za války jsme bydleli v Pardubicích ve Smilově ulici č. 319. Byt byl v 1. patře a okna z pokoje byla do ulice. V pohledu z protějšího chodníku to byla první dvě okna zprava. Bylo zřejmě teplo, protože jsme měli okna otevřená. Zaslechl jsem několik výstřelů, spěchám k oknu a vidím běžet člověka od Svatojánské ulice po protějším chodníku ke křižovatce s ulicí Sladkovského. Asi v místech domu dětského lékaře MUDr. Josefa Bartoně prchající něco zahazuje, měl jsme dojem, že ke sklepním okénkům Bartoňova domu. Během další střelby se už skácel, řekl bych, že u druhého domu od křižovatky. To již doběhli Němci, mířili do oken a řvali Fenster zu apod. Okno jsem tedy zavřel a víc nevím, protože se stále rozhlíželi po oknech a hrozili střelbou.
Jsem tedy asi posledním žijícím svědkem posledních hodin npor. Alfréda Bartoše.
Po nějaké době gestapo zatklo pana doktora Bartoně i s jeho paní, oba byli údajně popraveni na Zámečku v papírových košilích. Bartoňovi měli dvě děti, myslím chlapečka a holčičku. Těch se ujmuli sousedé, kteří měli dům od Bartoňů směrem ke křižovatce se Sladkovského ulicí. Sami měli staršího kluka, Tomíka. Zakrátko nato, časově nemohu určit, se se svým synem i Bartoňovými dětmi přestěhovali, říkalo se, že do Prahy. Prý aby byli z dohledu pardubického gestapa. To jsem ale jen slyšel.
Pardubice, jaro 2003
Milan Kudrna, Pardubice
Poznámky:
Jednalo se o neděli dne 22. června 1942. Popisovaný dům dosud stojí a ulice je Smilova dodnes. V místech skonu npor. A. Bartoše je pamětní deska, na Bartoňově domě také. Dr. Bartoň byl popraven na Zámečku dne 2. července 1942. Jeho paní pak zahynula v Osvětimi 23. 12. 1942. Jejich děti žijí a byly publikovány jejich vzpomínky ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka. (roč. 1989, č. 5 – 6, s. 134 – 139)
Autor: Milan Kudrna