Rád bych na tomto místě (i když se značným zpožděním) doplnil tři články dr. Dosoudila, uveřejněné v č. 1/2 Zpráv v r. 2000, pojednávající o náletech na Pardubice v r. 1944. O těchto náletech bylo již psáno mnohokrát a vyšla o nich i velmi zdařilá publikace J. Rajlicha. Ale nejen tato kniha, ale i všechny články v místním a ústředním tisku či v publikacích různých institucí (muzea, archivy), prakticky stále využívají všeho, co objevil náš nezapomenutelný archivář Z. Bičík! Dále tedy ani já žádný nový objev nečiním, jen opravdu jde o určité upřesnění či doplňky článků dr. Dosoudila.
Dr. Dosoudil podrobně vypisuje jména tragicky zemřelých našich občanů, což je dobře. Měli bychom si je občas připomínat, především nové, mladé generaci. Něco takového je úkolem nestranného historika. Žel, opravdu poněkud nevhodně formuloval autor větu o „zásahu proti civilní domovní zástavbě“. To není nutné rozvádět, při každém leteckém bombardování k těmto ztrátám civilního obyvatelstva docházelo. Také již je dostatečně známo, že onen první nálet z 21. na 22. VII. 1944 nebyl mířen na pardubické obyvatele, ale že zde došlo k tragickému omylu (podobně jako v Praze). I dr. Dosoudil zde správně uvádí časovou mezeru mezi shozem světlic a příletem hlavního svazu. Já se přesně pamatuji, jak o půlnoci 22. VII. jsme celou situaci pozorovali (ze Spořilova – tedy ona východní část města) a otec, který tyto věci dobře znal z fronty – zúčastnil se jako příslušník francouzských legií bojů u Vouziers – řekl: „ Nelíbí se mně to, světla byla shozena, domnívám se na Fantovku, ale vítr je snáší k nám. A bombardéři neletí! To zde s námi může dopadnout zle!“ Dále to není nutné rozvádět.
Ještě k archívním materiálům: Ve sbírce listin a článků k náletům na Pardubice mám i opis dokumentu k náletu z 22. VII.. Tuto listinu obdržel Z. Bičík z histor. archívu v Londýně (Public Record Office, svazky Air 22/136 a 23/3465). Právě tyto dokumenty jasně vyvracejí, že by snad šlo o „teroristický“ nálet. Podle nich provedla útok 242. skupina britského královského letectva (Středomoří) a cílem byla rafinerie v Pardubicích. Na dokumentu, který dostal Z. Bičík, je jeho rukou připsáno „Malta“ a „Corsica“. Od několika leteckých historiků jsem o Maltě slyšel mluvit. Dá se tedy celkem spolehlivě předpokládat, že to byla místa startů. Podobně je tomu i s náletem z 24. srpna. Letadla nestartovala (jak píše dr. Dosoudil) z Bari, ale z více základen 15. letecké armády USA: 97. bombardovací skupina z Amendoly, 464. a 465. skupina z Pantanely. Stíhači pak z Ramitelli (332. skupina) a ze Salsoly (1. stíhací skupina).
Jak probíhal nálet 24. srpna, to víme kupř. z vyprávění zadního střelce jednoho z Liberátorů, sestřelených německými stíhači u Jindř. Hradce, pana L. Littla. Ten s manželkou přijel v roce 1972 do Pardubic shlédnout na zemi to, co v roce 1944 viděl z výšky 6 km.
Co dodat na závěr? Zde již badatel, zabývající se leteckou válkou 1940 – 1945, mnoho nového neobjeví. Pokud se dnes někdo chce podrobně seznámit s útoky na Pardubice a leteckými boji nad Protektorátem, nechť si obstará knihu Rajlichovu a práce Z. Bičíka, jichž je začátkem roku 1981 celkem 63! Pak následovaly další, jejich soupis již však nemám. Mohu odpovědně prohlásit, že mezi články předních evropských historiků k tomuto tématu je jen málo tak přesných a důkladných studií, jaké napsal Zdeněk Bičík.
Autor: ing. Ctirad Beneš