V Sezemicích se znesvářili dva sousedé, mlynář Černý a soused Pulpit. Spor byl nejdříve projednáván před purkmistrovským úřadem v Sezemicích, avšak nedošlo ke smíru, ani spor nebyl vyřešen (protokol se nezachoval). Byl proto předán podle nařízení hejtmana pardubického panství ku právu do městečka Dašic, kde se mělo rozhodnout nezaujatě a s konečnou platností.
Obě strany zastupovali plnomocní ubrmani (z německého Ober-mann, mocný rozsudí), které si sami zvolili. Úkolem ubrmanů bylo rozsoudit spor po dobrém a vynésti mocný rozsudek, proti němu nebylo odvolání. Z jednání se zachoval protokol, který je v plném znění připojen. Je pěknou ukázkou, jak se spory mezi sousedy řešily. Zaujme nás v něm nejen předmět sporu, ale i tehdejší úřední čeština a různé slovní obraty.
—————————–
Léta Páně 1663 dne 5. Marty stala se smlouva celá ubrmanská a z obojí strany dobrovolná a to taková:
(A. N. Dašice, kniha 135, fol 112)
Jakož jest původem ďábla zlá vůle mezi Václavem Pulpitem, sousedem městys Sezemic nad řekou Loučnou a Matějem Černým, mlynářem PPP městys Sezemic vzešlá, takže Václav Pulpit i jsouc od Matěje Černýho za zloděje a škůdce nočního skrze tolikeré spisy nazván, skrze tůž příčiny dle jistého nařízení od J. M. pana hejtmana panství pardubského a smrkovského ku právu městys Dašic jsou obě společně sročeni tak, aby kdo koho chce v této věci viniti a za původa postaviti se chtěl, hleděl právním procesem obviniti, což se i stalo tak, že Václav Pulpit obvinic Matěje Černého pořádně na něj stížnost a vinění ku právu složil tak, až ta acty pořádným procesem duppliky 1)před právem přišla. I jsouce úřad a právo milovníci pokoje, vždy náchylnější k milosrdenství více než k trestání, strany jednou i podruhé k smlouvě přátelské a ubrmanské podali tak, že předně Pána Boha všemohoucího pomocí a níže psaní plnomocných ubrmanů z bedlivého povážení jednosvorně takto strany obě touto plnomocnou a ubrmannskou a dobrovolnou smlouvou podle práva městského § 27 smluvily.
Předně, cokoliv tak by mezi nimi původem ďábla svůj výrůst bráti chtělo, to vše mocně ruší, kazí, moří a v nic obrací.
Druhé, aby strany proti sobě vyvstanou, ruky sobě podaly, jeden druhému odpustíce nyní i na budoucí věčné časy sobě toho ničímž zlým nepřipomínaly, jeden druhého, jak samy sebe, tak i manželky a dítky své za dobré a poctivé do své smrti držely, tak jakž je oba společně páni ubrmanové v přítomnosti pana purkmistra a pana primátora vyhlásily. Pokudž by se pak jedna nebo druhá strana nezachovala, buďto sám aneb skrze jiného strana stranu v čem takovým dotýkala, a to zdvihala, bude povinen kdož by se v nich toho dopustil 20 kop míš. pokuty složiti tolikráte kolikráte by se toho kterýkoliv z nich dopustiti měl. Taková pak pokuta polovicí záduší k narození blah. Panny Marie městys Dašic a druhá polovice na opravu téhož městys Dašic obrácená exekutive právem dopomáhaná býti má.
Třetí , škody nákladný mezi nimi vzešlé zjistit příčin se zdvihají.
Majíc outraty, kteréž s povolením stran při předešlé ubrmanské smlouvě dne 8. febr. činěné se staly, aby budoucně Václav Pulpit opilství své zkrocovati uměl a na se lepší pozor dal, s dobrým rozmyslem všichni společně Václavovi Pulpitovi, aby je zaplatil se přisuzují, bez ouhony a odtržky jednoho každého člověka.
Páté a poslední a jinčí pak outraty, kteréž pak při této ubrmanské a přátelské smlouvě tak také i při ingrosírování a co by více, kde co následovalo, vzešlý, to oba spolně platiti povinni jsou, což obě strany zdržeti rukoudáním jak předně p. purkmistru i panu primátoru a všem níže zejména psaným pánům plnomocným ubrmanům přislíbili.
Stalo se v domě pana Rudolfa Košťála, t. č. pana purkmistra, v přítomnosti pana Martina Francmandle, primátora, pana Matěje Kučery a pana Červinky, sousedů a spolu radních městys Sezemic z jedné a p. Pelikána, souseda, p. Doubravy, rychtáře z městys Dašic strany druhé, plnomocným ubrmanů, dne a léta svrchu psaného.
Poznámka:
1)Na žalobu přichází odpověď žalovaného, na tuto pak replika žalovatelova a duplika žalovaného. V duplice žalovaný se obhajuje proti novým okolnostem vzneseným proti němu v replice.
Autor: Oldřich Ullrich