Již mnoho let mě zajímal dům čp. 1611 v Gorkého ulici na Dukle. Jednopatrová budova, mírně zasunutá za dům čp. 2170, se zcela vymyká stylu všech domů na tomto sídlišti. V minulosti byla v tomto domě Lidová škola umění. V současné době má zde sídlo Okresní výbor komunistické strany Čech a Moravy. V archivu Magistrátu města ve Štrossově ulici jsem v deskách pro toto popisné číslo zjistil jediný doklad. Je to průklep sdělení, že tento dům odkoupil dne 3. 12. 1957 NV od pana Krejčího Frant. Je to pravděpodobně onen major Krejčí, o kterém píši dále.
Podle další informace od pana ing. Petráně bydlel v tomto domě major Krejčí, důstojník železničního pluku. Tento pluk byl na začátku roku 1919 přemístěn z Lysé nad Labem do Pardubic. Byl umístěn do uvolněného 4. a 5. bloku bývalé c.k. válečné nemocnice. Tato nemocnice získala svůj název „Karanténa“ až po nastěhování tohoto železničního pluku, kdy právě 5. blok nemocnice byl karanténou, tj. stanicí pro vojáky vracející se ze zamořených končin.
Tyto všechny argumenty mě vedly k tomu, abych se zabýval touto „Karanténou“ intensivně a do detailu. Zařadil jsem ji do zpracovaného souboru „Pardubické zajímavosti“ jako 21. díl.
Po prostudování všech dostupných pramenů z dřívější i současné doby jsem tento dům čp. 1611 v plánu „c.k. válečné nemocnice v Pardubicích“ identifikoval. Je zajímavé, že všechny objekty v tomto plánu jsou označeny příslušným indexem (je jich celkem 365), pouze tento dům je neoznačen. Údajně proto, že zde bylo velitelství. Je známo, že ještě za 1. republiky znamenala „Karanténa“ pro město značnou možnost využití některých baráků k nouzovému bydlení. Je zajímavé, že v plánu města z roku 1920 není karanténa vůbec zakreslena. Naopak v plánu města vydaném za okupace (Německo-českém) jsou zbývající baráky zakresleny.
V poslední době jsem pro zpracovávaný soubor „Pardubické zajímavosti“ (Karanténa) provedl řadu snímků stávajících objektů prádelen a pekáren, které ještě v současné době připomínají minulost této válečné nemocnice. Budova bývalého ústředního skladiště, která stála vedle pekárny, byla právě zbourána.
Škoda, že lidská paměť je časově omezena. Zabraňuje nám tak získat řadu zajímavých, potřebných a zajímavých informací.
Autor: Miloslav Huňáček