Mnozí Pardubáci si jistě pamatují na firmu ?Bratři Piklové? – pohřební ústav v Pardubicích, Wilsonova tř. (dnes tř. Míru). Před stodeseti lety dne 16. října 1889 narodil se p. Karel Pikl v Zámecké ulici čís. 14 jako syn truhláře se třemi bratry: Adolfem, Josefem a Františkem. Vystudoval průmyslovou strojní školu v Chrudimi. V roce 1922 se oženil s Marií Hybskou, dcerou obchodníka Jos. Hybského (textilní zboží).
Manželům se narodil v r. 1925 syn Karel, a v r. 1928 dcera Blanka. Manželka dostala věnem od rodičů jednopatrový dům na Wilsonově třídě. Zde K. Pikl vybudoval vlastní živnost – pohřební ústav. K tomu účelu zařídil truhlářskou dílnu, stáje pro koně, garáže, pohřební vozy a kočáry a sklad pro rekvizity.
Po první světové válce se vrátil bratr František, kterého vzal do pohřebního ústavu jako spolumajitele. František vedl účetnictví a Karel řídil provoz. Mnoho volného času nezbývalo vzhledem k tomu, že smuteční obřady a pěší doprovod z kostela na hřbitov se konaly též v sobotu a v neděli. Přesto měl Karel zálibu ve filatelii, umění, rád cestoval a choval zpěvné ptactvo.
V době působení pohřebního ústavu byla firma pověřena vypravením pohřbu několika významných osobností, na př. divizního generála Jar. Červinky (leden 1933), kap. Rud. Poplera, vítěze dvou VP (zemřel v říjnu 1932). Tehdejší noviny napsaly: „Pohřeb, jaký Pardubice neviděly!“ Dále závodníků Zlaté přilby: Jar. Němečka, Dušánka, Schneceweise aj.
Za německé okupace byl K. Pikl spoluorganisátorem společného katafalku při tryzně na Pernštýnském náměstí na počest obětí náletu v r. 1944.
V roce 1936 nechal postavit na místo starého domu na Wilsonově třídě nový 5 patrový palác.
Projekt vypracoval Stanislav Kratochvíl, stavěl p. Hořeňovský. Hrubá stavba byla postavena za 3 měsíce (byla dokončena v r. 1937.)
Dvouleté období míru vystřídala německá okupace. Toto období těžce K. Pikl nesl. Musely se odevzdat koně a auta pro účely Wehrmachtu.
Po okupaci v r. 1945 se vše rozvíjelo v nadějné atmosféře, až přišel rok 1948/49, kdy začalo znárodňování živností, podniků a továren.
K. Pikl nechtěl dobrovolně podnik předat, proto vzápětí povolaní pracovníci provedli domovní prohlídku, kde podle nich bylo nalezeno větší množství mýdla, cukru, mouky a látky. To byl důvod k zapečetění bytu a odvozu cenných předmětů do depositáře v muzeu. K. Pikl odvezen k podpisu protokolu, ale domů se nevrátil. Byl zavřen v cele předběžného zadržení a vyslýchán. Tam se nervově zhroutil, takže byl odvezen do ústavu v Havlíčkově Brodě. Na podnik byla uvalena národní správa.
Mezitím byla manželka s dětmi vystěhována z bytu původně na samotu do starého baráku do Kohoutova u Dvora Králové. Našli se v té době stateční lidé, kteří nabídli přístřeší v Chotči nedaleko Pardubic.
Pan K. Pikl byl z ústavu v H. Brodě na návrh tamního primáře po 1/2 roce propuštěn na reverz domů, vzhledem k tomu, že byl apatický a s nikým nekomunikoval.
Po částečném zlepšení zdravotního stavu zemřel 4. 11. 1967 právě v den svého svátku.
Autor: Karel Pikl, Blanka Janderová