Seriál o pardubickém rozhlase ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka mě inspiroval k napsání vzpomínky na Jiřího Kováře, výborného muzikanta a ještě lepšího aranžéra. Jsem přesvědčen, že jen jeho emigrace v r.1950 zabránila tomu, aby patřil mezi legendy naší taneční a jazzové hudby.
Shodou okolností jsem se s Jiřím Kovářem podílel na seriálu o bigbandech swingové éry z pardubického a později hradeckého rozhlasového studia v podzimní a zimní sezóně 1949-1950. Po mém návratu ze základní vojenské služby v září 1949 jsme se s Jiřím domluvili a v pardubickém studiu vysílání uvedeného seriálu uskutečnili. Znělka, kterou jsme vybrali z počátečních taktů skladby „Artistry in Rhythm“ v podání bigbandu Stana Kentona, uváděla pořady o orchestrech Glena Millera, Stana Kentona, Jimmieho Lunceforda, Chicka Webba, Jimmyho a Tomyho Dorseyových, Duka Ellingtona, Bennyho Goodmana, Counta Basieho a Artieho Shawa. Připravené pořady o orchestrech Lionela Hamptona a Charlieho Spivaka jsme už nemohli odvysílat na zákrok ideologického pracovníka hradeckého studia. I tak považuji skutečnost, že se nám zmíněné pořady podařilo odvysílat po únoru 1948, za malý zázrak. Jiří Kovář (nar.1924) hrál tenor a baryton saxofon a klarinet ve válečných letech v orchestru Jaroslava Mangla. V orchestru se tehdy sešla řada výborných hudebníků, namátkou bych jmenoval Zdeňka Doubravu, basistu Jiřího Teplého (dnes v Arizoně), altsaxsofonistu a klarinetistu Zdeňka „Woodyho“ Klímu (později’s Jiřím Kovářem v orchestru Karla Vlacha). V orchestru Jaroslava Mangla Jiří Kovář setrval do konce války a již koncem května 1945 se objevil u Karla Vlacha. Bohužel jen nakrátko, poněvadž na podzim r.1946 nastoupil základní vojenskou službu a zúčastnil se na středním Slovensku bojů proti banderovcům. Vytvořil pro Karla Vlacha řadu výborných aranžmá. Nicméně se k muzice pro změněné podmínky po únoru 1948 nevrátil a v r. 1950 emigroval přes americkou okupační zónu do USA a později do Kanady. Dopracoval se důstojného zaměstnání auditora u kanadské vlády. V Kanadě se k hudbě přece jen vrátil a stal se oblíbeným členem studiových seskupení v Torontu. Takto doprovázel přední zpěváky a zpěvačky, z těch nejvýznamějších bych uvedl Ellu Fitzgerald, Billieho Holidaye, Sarah Vaughan, Carmen Mc Rae, Franka Sinatru a Deana Martina. V roce 1984 odešel do penze, prodal dům v Torontu a odstěhoval se na Floridu, kde v r.1987 zemřel. Měl jsem možnost sledovat začátky jeho aranžérské práce, když při vyučování pod lavicí rostly řádky not, které přímo rozepisoval na jednotlivé nástroje.
Autor: Ing. Jiří Dašek