Charakteristika člověka a umělce prof. Karla byla uvedena v těchto Zprávách 1/ ještě za jeho života, dnes nám živým, zbývají na něho pouze vzpomínky. Již pět let odpočívá na pardubickém starém hřbitově sektor H v rodinném hrobu s příkrovem, osázeným 13 železnými kříži.
Osobnost profesora O. Karla vytváří mnohostranný komplex, z něhož nejcharaktičnější vlastností je lidskost a uměleckost. Přijměte těchto pár řádků od ctitele jeho díla jako pouhé vzpomínání.
Pan profesor Karel ( nar.19.4. 1912 -zemř. 16.2. 1990 ) byl jako člověk tichý, ale lidsky silná osobnost. Chlapsky se rval životními úskalími při zachování si rovné páteře. Vyrůstal za první republiky, žil za okupace a tvořil hlavně po druhé světové válce. Život z většiny prožil na okraji Pardubic poblíže pracovny. S velikou starostlivostí vychoval tři děti. Životní sílu čerpal z rodinného zázemí, z pobytu v přírodě na Vysočině a později v Orlických horách. Žijící současníci mají dosud v živé paměti postavu pana profesora přecházejícího po Pernštýnském náměstí, oděného v šedý raglán nebo tmavomodrou bundu s Montgomeryho černým baretem, pobízejícího nebo kárajícího černého pudla Pepíka. Zacházíval do malého krámku v Pernštýnské ulici s uzounkou výkladní skříní, kde stál malířský stojan a na něm obraz „Starých Pardubic“. Životní křiž na něho těžce doléhal v podobě 18 letého ovdovění, které zmírňoval pobytem mezi lidmi. Pan profesor Karel jako umělec byl rutinovaný a všestranný malíř, ovládající všechny malířské techniky. Nejmilejším žánrem byla krajinomalba, olej a pastel. V tomto druhu malby dosahoval mimořádného mistrovství jak v hledání námětů, tak v jejich řešení. Tahy štětcem i odstíny barev dosahoval uměleckosti díla. Znal anatomii krajiny, snadno zachycoval její osvětlení i stíny. V této činnosti byl vzorným následovníkem svých předchůdců Slavíčka, Průchy, Kavana a dalších, kteří mistrovsky ztvárnili ve svých obrazech naši Vysočinu, on pak byl jejich pokračovatelem. Na jeho plátnech se objevují motivy jako „Vysoká oblaka“, „Chalupy v Kříženkách“, „Úvozová cesta“, Parný letní den“ atd. Rád zvěčnil a umělecky ztvárnil přání svých obdivovatelů. Namátkově si vzpomínáme na „Bohdaneč od Rabinky“, „Kostel v Pařížově“, “ Jaro na Labi“ a další. V těchto obrazech byla provedena transformace krajiny do umělecké polohy, která majitelům obrazů přinášela a přináší tělesnou i duševní relaxaci. Kromě krajinářského mistrovství pana profesora nemůžeme zapomenout na vytváření ucelených obrazových kolekcí “ Ze starých Pardubic“, “ Naše Pardubice“ a další. Toto umělecké ztvárnění kamenné krásy města bude dlouho vyhledávaným pramenem a osvěžením života nás všech, především potom nastupujících generací. Trochu opomenuta je již dnes jeho ilustrátorská činnost ve ztvárnění básnického díla J.J. Langra 21, rodáka z Bohdanče. Závěrem našeho vzpomínání na pana profesora je nutno zdůraznit, že to byl člověk velice lidský a pracovitý, od některých současníků však plně nepochopený. To je ovšem trpká zkušenost všech lidí, kteří něco dokázali, především umělců …
Literatura:
1. Čížek J.: Vlastivědná abeceda Dra Theina, Zprávy KPP. č 7-8 /1987
2. Výbor z díla básníka J.J. Langra, uspořádal a ilustroval Oldřich Karel. Vydala Okresní osvětová rada v Pardubicích, 1946
3. Drexlerová I.: ústní sdělení
Autor: Ing. Karel Cyprián, CSc,
