V třicátých letech byl nejúspěšnějším ze zvukových filmů film ?Dvě srdce v taktu tříčtvrti?. V biografu Pasáž na konci Václavského náměstí se dával při vyprodaném hledišti den co den po celý měsíc. Pamatuji si, že jsem šla na ten film dvakrát, velmi se mi líbil. Ovšem lístky se prodávaly na čtrnáct dní dopředu, tak velký byl zájem o ně.
Jednou jsem šla kolmo přes Václavské náměstí a aniž bych něco tušila, dostala jsem se mezi hradbu lidí. Divila jsem se trochu, že je mimo chodník takový dav, ale šla důvěřivě stále dál a najednou jsem byla uprostřed a nemohla postoupit dále. Byl to totiž dav, který demonstroval. Z různých křiků jsem pochopila, že se demonstruje proti německým filmům. Chtěla jsem se dostat k chodníku, ale marně. Hradba lidí stále rostla a já byla mezitím jako zajatá. Moje obava vzrostla, když jsem viděla, že proti davu od muzea jede na koních policie a pendreky buší do davu. Padla na mě hrůza. Snažila jsem se ze všech sil tu lidskou zeď prolomit, ale marně. A policie na koních se stále více blížila. Zjistila jsem tehdy, že člověk ve vážném nebezpečí přestává být člověkem. Zcela surově jsem se drala směrem k chodníku, na nikoho jsem nedbala a skutečně se mi podařilo se dostat z toho sevření ven. Dav prořídl, přeběhla jsem chodník a otevřela dveře nějakého průjezdu, který byl prázdný. Byla jsem úplně vysílená a musela se opřít o zeď chodby, abych neupadla. Když hluk utichl a byl slyšet jen zvuk normálního provozu a cinkot elektrik, otevřela jsem dveře a vyšla ven. Na Václavském náměstí byl klid, dav se rozešel a ulice měly vzhled všedního dne.
Na Václavském náměstí bylo rozbito několik výkladů, byly to obchody, které patřily židům. Manifestace proti německým filmům se změnila v manifestaci protižidovskou.
Autor: Marie Chudá