V šedesátých letech se východočeští učitelé vzdělávali většinou na pedagogických fakultách v Hradci Králové a Pardubicích, přičemž existovala mezi oběma vysokými školami specializace – pardubická se zaměřovala na přípravu ve společenskovědních oborech a hradecká v přírodovědných.
Velkou osobností katedry historie v Pardubicích se stala právě doc. PhDr. L. Faktorová, CSc., která se specializovala na české dějiny středověku a dějiny kultury. Její přednášky a semináře byly nejen na vysoké odborné úrovni, ale zároveň vedla studenty k hluboké přemýšlivosti nad souvislostmi dějinného vývoje na našem území a v Evropě, zvláště pak u našich sousedů. Velmi citlivě pojímala souvislosti vývoje Čech, Slovenska a Polska. Paní docentka totiž prožila své mládí na Slovensku, kam pracovní okolnosti zavedly jejího otce. Uměla perfektně slovensky a česko-slovenská vzájemnost pro ni byla hluboce zažitou rozumovou i citovou záležitostí. Však také často plánovala exkurze právě na Slovensko, aby i u mladé generace podporovala vzájemnou úctu k národním kořenům i k současnosti obou zemí. Na Slovensku měla též mnoho přátel, patřily k nim i přední kulturní osobnosti. Teprve vysokoškolské studium a stoupající napětí před 2. světovou válkou ji přivedly do Čech. Její velkou láskou se staly historie, filosofie a dějiny umění a uměla hluboké vědomosti těchto oborů vzájemně propojovat.
Po krátkém působení na středních školách učila právě na vysoké škole v Pardubicích. Doc. Faktorová si byla dobře vědoma toho, že dobrý učitel musí hodně znát i z regionálních dějin, aby se stal příkladným vlastivědným pracovníkem a uměl tuto lásku ke kraji přenášet na svěřené děti. Intenzívně spolupracovala s archiváři a muzejníky a společně přivedli do Pardubic ke čtvrtečním cyklům přední odborníky československé histografie. Pardubické čtvrtky ve zdejším muzeu se staly pojmem a doc. Faktorová je navštěvovala společně se studenty. Patřili mezi ně např. PhDr. F. Šebek, současný ředitel muzea, doc. F. Nesejt, PhDr. J. Kotyk a autor článku, pracovníci Univerzity Hradec Králové.
I do výuky na pardubické vysoké škole dokázala vtáhnout přední odborníky východočeských muzeí a archívů, patří mezi ně prof. J. Frajdl, PhDr. V. Zikmunda a další. Doc. Faktorová nebyla obšťastněna vlastními dětmi, o to více se věnovala studentkám a studentům. Vzpomínáme např. na její kouzelné exkurze do okolí Pardubic, kdy jsme např. společně navštívili obec Kočí. S jakým entuziasmem uměla vyprávět o krásách zdejší dřevěné architektury 17. století!
V šedesátých letech paní docentka přešla vyučovat na Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity, kde též velmi úspěšně předávala lásku k historii a učitelství. Měla i výborný organizační talent, rychle stoupala ve vědeckých a pedagogických hodnostech, dlouhá léta byla i proděkankou fakulty. Z odborné orientace připomeňme alespoň její Dějiny kultury ve vyučování dějepisu, spoluúčast na Cílových strukturách v dějepise a jejich prověřování ve vyučování a řadu článků ve Společenských vědách ve škole, ve kterých se zaměřovala na výuku renesanci a baroku a jednotlivé fáze vyučovacího procesu. K jejím velkým přednostem patřilo, že ve svém okolí nebudila obavy, ale naopak rozvíjela optimismus a chuť pedagoga, aby se po celý život vzdělával a zdokonaloval. Její kolegyně z Prahy vzpomínají např. na její promoční projevy, kdy zasvěcenost ve znalostech historie Karlovy univerzity vzbuzovala u odcházejících studentů hrdost nad získáním diplomu a titulu právě na této jejich slavné univerzitě. Uměla vytvářet chvíle všedního i slavnostního štěstí a jakési vnitřní sounáležitosti všech přítomných v starobylé aule Karolina. Paní docentka byla velmi pracovitou ženou a uměla k pracovitosti a humanitě inspirovat ostatní, kdo měli to štěstí jí být alespoň po krátkou dobu v blízkosti.
Spolupracovníci a blízcí zakončili rozloučení s paní docentkou slovy, že život každého z nás je jedinečný. Ale život každého z nás má svůj počátek a přirozený závěr. Čas je neúprosný a životní cesty jednou končí. Doc. Ladislava Faktorová svůj životní úděl naplnila. Mnozí toho byli svědky. Poslední léta neměla lehká. Stáří je dar, ale bere si mnohdy svou daň v nemocech a bolesti. Doc. Faktorová statečně bojovala a statečně odešla. Přejme jí klid a vyrovnání, vzpomínejme v dobrém na tuto vzdělanou, kultivovanou a laskavou ženu.
Skutečně i mnozí východočeští učitelé budou rádi vzpomínat, protože paní docentka ráda i v důchodu přicházela na setkání s abiturienty a těšila se z jejich úspěchů. Doc. PhDr. L. Faktorová, CSc., poctivě předávala štafetu života.
Autor: PhDr. Č. Brandejs, CSc.