30. července 2001 skončil plodný život výtvarníka, grafika a básníka Vojmíra Vokolka, prostředního a posledního zemřelého ze tří bratří, kteří výrazně obohatili českou kulturu. Narodil se 3. června 1910 v rodině známého pardubického tiskaře. Byl sice pokřtěn jako Josef, ale za umělecké jméno zvolil Vojmír (jen v poslední době zašifroval svou osobnost za pseudonym Josef Múller). V letech 1928-32 studoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliéru Jaroslava Bendy, v letech 1932-34 potom Akademii výtvarných umění v Praze, speciální třídu F. T. Šimona. Bydlel tehdy v Praze s Jiřím Trnkou a Františkem Muzikou. Roku 1937 absolvoval studijní pobyt v Itálii. Za svůj dlouhý život vystavoval málo: v roce 1937 a o rok později s F. V. Danihelkou.
Poslední soubornou výstavu měl ve Východočeské galerii v Pardubicích v roce 2000 poté, když jeho celoživotní práce byla oceněna magistrátem města Medailí města Pardubic (1999). Jeho členství ve Spolku výtvarných umělců východočeských a Svazu českých výtvarných umělců bylo víceméně formální. Začínal grafikou, dřevoryty, plakáty, zajímavými motivy zdobil tisky svých bratří: tiskaře a nakladatele Vlastimila (1903 – 1985), jehož máme v dobré paměti jako člena redakční rady našeho časopisu, a básníka Vladimíra (1913 – 1988). Následovaly krajiny z Pardubicka a pak již mozaika v Brně a monumentální fresky s biblickými motivy v kostelích, např. v Hrbokově, Mistrovicích, Křivonosech, Dřítči, Bučovicích-Vrdech, Stráži nad Ralskem a Rozhovicích. Odmítl tradiční křesťanskou ikonografii a vnesl do námětů biblické dějepravy současný svět a běžný život člověka 20. století. Jeho tendence po sblížení církve s člověkem a jeho starostmi byla plně v souladu s II. vatikánským koncilem, což fundamentalisté nepochopili?
Zmiňme však i jeho fonickou poezii doprovázející jeho výtvarná díla, např. rozsáhlou báseň Hlad ve světě, jež se stala doprovodem stejnojmen né fresky v rozhovickém kostele. Jeho ateliérem i zároveň výstavní síní se v poslední době jeho života stala stodola ve Dvakačovicích. Zaplnil ji – podobně jako svůj byt Za pasáží v Pardubicích – objekty ze dřeva, špalků, plechu i hliníkových folií. Jeho díla ze dřeva a plechu, event. z papíru Sen hladových, Muž a žena, Vidomý a nevidomý, Život a smrt aj. může návštěvník shlédnout ve dvou stálých expozicích: ve sklepnrch prostorách Harantova hradu Pecka u Nové raky a v zámku Bystříce pod Hostýnem.
V rozhovoru pro náš časopis řekl Vojmír Vokolek roku 1993 dr. Petru Kmoškovi o své práci: „Materiál sice výtvarník odhmotňuje. ale musí mít neustále na paměti, že jde o dřevo, strom či plech. Materiál je výzvou, abych to udělal tak, jak on chce. Když půjdu proti němu, forma se mi vůbec nezdaří. Jde vždy o spolupráci.“ Vzniklé tvary (jehlany, ovály, krychle, koule) přinášely základní životní a duchovní významy – symboly. Vojmír Vokolek – věrný
milovník a filozof života a svého Boha, s nímž vedl neustálý dialog, odešel navždy… Jeho kulturní význam. jeho lidské styky s J. Florianem, B. Reynkem a dalšími velikány křesťanské kultury, láska k Pardubicím a jejich okolí zůstanou. 6. srpna 2001 se s ním v chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích rozloučili všichni, kdož měli rádi tohoto člověka a jeho svébytné umění. Byli mezi nimi i bývalí političtí vězni 50. let arcibiskup Mons. Karel Otčenášek z Hradce Králové, který celebroval smuteční mši svatou a čestný občan Pardubic pan Václav Metelka starší, který kdysi vybíral p. Vokolkovi materiál pro jeho výtvarná díla, hlavně dřevo.
Autor: PhDr. Jiří Kotyk