Před 25 lety – 26. září 1970 – odešel dobrovolně ze života pardubický rodák, básník Jiří Pištora.
Narodil se 12. června 1932 (jeho otcem byl významný spolupracovník paraskupiny SILVER Antonín Pištora, popravený 2 července 1942 na Zámečku). Po maturitě na pardubickém gymnáziu (1951) pracoval jako dělník, pak vystudoval obor čeština-ruština na filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Po absolutoriu pracoval opět nějaký čas manuálně, v letech 1958 -1961 byl knihovníkem v Pardubicích, později redaktorem časopisu Tvář, spolupracovníkem Sešitů pro světovou literaturu a umění, naposled pak tajemníkem Svazu čs. spisovatelů.
Své první literární pokusy uveřejňoval ve studentském časopise SOS, jehož byl spoluredaktorem a který vycházel koncem čtyřicátých let nepravidelně na gymnáziu ve Štefánikově ulici. Od roku 1956 publikoval ve všech tehdejších významných literárních časopisech. V roce 1961 vydal svou první básnickou sbírku Hodiny v řece, v roce 1965 mu vyšla sbírka Země přibližných. Poslední Pištorova kniha vyšla v Londýně – sestavil ji jeho generační druh Jiří Gruša jako výbor z pozůstalosti a vydal pod názvem Mezery v paměti. Hodnotit Pištorovo dílo je úkol, který čeká na literárního historika. Chci proto jen připomenout jeho jméno v době, kdy v rodném městě upadl téměř v zapomenutí. Na závěr jen malou osobní vzpomínku. Nevím už přesně, v který den a v kterém z těch pohnutých let 1968-1969 to bylo. Brzy ráno jsem se před trafikou sešel se známým příslušníkem VB. V ruce nesl štos tehdy oblíbeného časopisu pro nejmenší děti Mateřídouška. Neodolal jsem a pronesl ironickou poznámku na spojení VB s tímto časopisem. Neurazil se, ba dokonce se rozesmál a prohlásil, že plní bojový úkol. Rozhlédl se opatrně kolem a pak nalistoval v jednom výtisku stránku s obrázkem připomínajícím Trnkovu ilustraci z dětské knížky Míša Kulička. A u tohoto obrázku byla obyčejná dětská říkanka:
LAPKOVÉ Žijí, žijí ve stepi. Jeden v suché otepi, druhý v laptích pod pařezem, třetí v díře mezi bezem. Ať si jsou tam kde jsou jen at nám sem nelezou.
Jiří Pištora
Omlouváme se za patrně nepřesnou citaci – říkanku uvádím podle jednoho z mnoha opisů, ve kterých se v té době šířila.
23.06.2009