„Poněvadž nám není dopřáno dlouho žiti, zanechejme něco po sobě jako svědectví, že jsme žili“. Tato Pliniova slova stála v záhlaví smutečního oznámení plk.v.v. Václava Krupky, účastníka 2.odboje. ( nar.6.5.1914, zemřel 26.1. 1994. ) Znali jsme plk.Krupku jako účastníka besed KPP, o jeho osobě vyšly v našem časopise články z pera Dr.K.Jičínského ( ZKPP 1983 9-10 ) a K.Gottwalda 1991 ( 1-2 ), které podrobně analysovaly Krupkovu odbojovou činnost za druhé světové války. Z hlediska soudobé historie zůstávají zatím nepopsaným listem jeho poválečné osudy, hlavně jeho vyšetřování OBZ v hradčanském Domečku a věznění v 50.letech v Jáchymově, jež zachytil ve svých pamětech. Byl to člověk z rodu těch, jejichž životní osudy by byly nejen vhodné pro odborné studie historiků, ale byly by vděčným námětem i pro literární zpracování. V pardubické veřejnosti zůstaly na něj rozporné vzpomínky, snad i pod dojmem vyšetřování, jímž prošel se svou první ženou Hanou před soudem v Chrudimi po 2.světové válce. Všech obvinění byl však zproštěn a po listopadu 1989 byly jeho odbojové zásluhy oceněny povýšením do hodnosti plukovníka. Jeho paměti, jež zanechal, budou jistě zajímavým zdrojem poznatků pro budoucí generaci historiků 2. a 3. odboje. Byl pohotovým debatérem, do posledních chvil si uchovával (až na sluchové postižení) obdivuhodnou fyzickou kondici vojáka. Poslední rozloučení s ním se konalo 4.2.1994 ve strašnickém krematoriu v Praze.
