Na jaře 1939 postihla naši zemi další katastrofa – tentokráte politického rázu. A jako kdyby ten rok tato pohroma nestačila, začaly opět povodně. Labe vystoupilo ze břehů a zaplavilo louky a pole v okolí Rybitví a Lhotky. Během války byly několikráte bombardovány i blízké Pardubice (především dnešní Paramo, dále letiště, nádraží a některé městské čtvrti, několik bomb dopadlo i na sousední Rosice nad Labem). Rybitví nebylo nálety poškozeno, i když pět bomb dopadlo na pozemek pana Fiňka a poškodilo jeho dům (čp. 10). Šestá bomba dopadla na silnici vedoucí do Černé. Ta však nevybuchla a byla po několika dnech odstraněna.
Začátkem roku 1946 zasáhla Rybitví a okolí další velká povodeň. Rozvodněné Labe protrhlo blízko převozu Blatník hráz o šíři 20 – 30 m a zaplavilo pole i louky. Zemský národní výbor vypsal na opravu hráze konkurzní řízení. Přihlásilo se celkem 6 firem. Oprava měla stát 950 000 Kčs. Zemským národ. výborem byla povolena subvence 450 000 Kčs, ostatní mělo být hrazeno rozpočtem okresního a místního NV. Hráz byla nakonec opravena díky iniciativě místních občanů formou brigád.
Počátkem roku 1947 udeřily velké mrazy. Teplota se držela stabilně na – 10°C, ale mnohdy spadla až na – 25°C. Napadlo tolik sněhu, že bylo téměř nemožné dostat se do Pardubic a Bohdanče.
V druhé polovině roku 1947 postihlo naše území naopak katastrofální vedro a sucho. Nastaly zásobovací potíže a snížily se i příděly na potravinové lístky. Na polích kolem Rybitví žito předčasně uschlo a bramborová nať zčernala. Půda byla rozpukaná a místy dosahovaly pukliny až 50 cm šíře. Ze stromů opadalo nezralé ovoce a listí. Tráva byla šedá, místy černá jako po požáru. Nastaly velké potíže s krmivem a bylo skutečným uměním uchovat dobytek při životě přes následující zimu.
Na jaře 1962 Labe opět vystoupilo ze břehů a zaplavilo širé okolí kolem Rybitví. Lhotka Blatnická tehdy už neexistovala. Byla v roce 1949 sloučena s Rybitvím v rámci tzv. Velkých Pardubic. Obyvatelstvo se muselo v roce 1960 přestěhovat z důvodu rozrůstání firmy Synthesia.
Povodeň nadělala největší škody v katastru obce Černé, kde zaplavila téměř 100 ha polí. Povodeň netrvala dlouho, ale byla ničivá. Nejvíce byla poškozená pole osázené řepou. V druhé polovině roku 1962 pak povodně vystřídalo katastrofální sucho. Došlo ke snížení přídělů masa. Před prodejnami stály fronty připomínající neblahé válečné časy.
Rok 1963 začal zimou, jaké u nás nebylo od nešťastného roku 1929. Od ledna až do počátku března spadla teplota až na -20°C. Napadlo spousty sněhu, který zcela ochromil dopravu. Vodní elektrárny zápasily s nedostatkem vody, proto se dodávky el. proudu výrazně snížily. Často se el. proud vypínal i na několik hodin. Oteplilo se až počátkem března (6. 3.) a o týden později nastoupilo typické jarní počasí, přeháňky s deštěm.
Počátkem roku 1965 bylo neobvykle teplo. Vůbec nepadal sníh a nemrzlo. Teplota se držela na + 6°C. V druhé polovině března začalo pršet a pršelo až do konce června. Některé dny pršelo bez přestání. Došlo k podmáčení půdy.
V březnu spadlo na každý metr půdy přibližně 38 l vody, v dubnu 68 l a v květnu dokonce 127 l vody! Květen byl nejdeštivější. Veškeré zemědělské práce začaly se značným zpožděním.
28. 5. 1984 v 11.30 hod došlo v závodě VCHZ Synthesia Semtín k výbuchu podle soudu pamětníků největšímu v historii závodu. V Rybitví byly poškozeny střechy a okna. Na mnoha místech popraskaly zdi. Nebylo snad bytu v obci, který by neutrpěl škodu. Likvidování škod se v obci podobalo mobilizaci. V okolí závodu bylo poškozeno 330 bytů a vyraženo 2 826 oken! V obci samé nedošlo v důsledku výbuchu k žádnému úmrtí (jedno vážnější zranění střepinou skla). V závodě zahynulo 5 mužů a 69 jich bylo zraněno (17 těžce).
Seznam použitého materiálu:
1) SOAP: Pamětní kniha obce Rybitví, II. část (1919 – 1978).
2) SOAP: Pamětní kniha obce Rybitví (1979 – 1990).
3) Paměti pana Františka Borovce (Srnojedy čp. 15), 22.7. 1998, zaznamenány v soukromém archivu autora.
Autor: Mgr. Petr Borovec