Stalo se to před potopou… stalo se to po potopě. Mám na mysli pochopitelně tu ?světovou?, jak se o ní zmiňuje Bible. Ať už měla jakýkoliv rozsah, lze ji použít jako typického příkladu, jak se velké živelné pohromy (katastrofy) mohly stát výraznými mezníky v dějinách a dokonce od sebe jednotlivé epochy i oddělit.

Velké povodně, požáry, epidemie, katastrofální sucha či neobvyklé mrazy byly vždy „vděčným“ tématem v zápisech kronikářů, jak je to i v případě archivního materiálu obce Rybitví a blízké Lhotky Blatnické.

V neděli 24. 7. 1921, krátce po pouti vypukl kolem 22.00 hod. ve stodole na statku č. 1 ve Lhotce Blatnické (dále jen Lhotka), patřící Františku Lindrovi požár. Oheň zlikvidoval všechny zásoby obilí uložené ve stodole. Ve večerních hodinách panovalo poměrně velké vedro, takže vzniklo nebezpečí rozšíření „ohnivého kohouta“ po ostatních domech a přeskočení do sousedního Rybitví. Nezjistilo se, zda šlo o náhodu, nebo o žháře. Před rokem totiž vypukl na stejném statku požár, i když stodola zůstala netknuta a shořel jen blízký stoh slámy. Rok 1921 byl obecně rokem velkého sucha a v mnoha obcích vyschly studně a nebezpečí požárů bylo velké.

15. 8. 1922 zasáhla odpoledne a ve večerních hodinách celé Pardubicko velká větrná smršť, která v okolí Rybitví vytrhala a polámala mnoho stromů. Památný Červinkův topol u Pardubic byl zničen.

V noci ze 29. na 30. 11. 1922 shořela podruhé stodola Františka Lindra na statku č. 1 ve Lhotce. Zřejmě i tentokrát nešlo o náhodu, ale žháře se vypátrat nepodařilo. Nevím, jestli je správné pod živelné pohromy zahrnout i poměrně časté výbuchy v nedaleké akciové továrně na výbušné látky Explosia. Jelikož se však továrna dotýkala dnes již neexistující Lhotky Blatnické a blízkého Rybitví a výbuchy pravidelně poškozovaly stavení v obou obcích, uvádím aspoň některé.

Vůbec první větší výbuch zažily obce 3. 9. 1924 kolem třetí hodiny odpolední. V objektu č. 7 byla rozmetána střecha a zničeno veškeré zařízení. V Rybitví výbuch poškodil několik střech a vytloukl několik oken. V továrně zahynuli tři lidé.

4. 2. 1923 zasáhla Rybitví a široké okolí velká povodeň. Trvala až do 6.2. t.r. a byla způsobena nečekaným táním sněhu ve vyšších nadmoř. výškách. Nevystoupila jen voda na Labi, ale i Chrudimce. Byla zatopena celá plocha dnešních Polabin.

9. 9. 1924 ve večerních hodinách zaútočila na Rybitví a okolí bouře, jaké prý pamětníka nebylo. Blesky způsobily asi na devíti místech v okolí obce požáry.

Rok 1925 byl v celé ČSR rokem živelných pohrom (povodně, krupobití). V Rybitví a okolí však nebyly tyto pohromy tolik citelné, což se projevilo průměrnou úrodou.

Koncem roku 1925 zasáhla povodeň i zmíněnou oblast. Voda dosáhla vrcholu právě na Silvestra a tak rok 1926 začal nepříliš dobře.

23. 1. 1926 řádil v Rybitví opět požár. Vypukl na půdě hostince Josefa Musílka kolem půlnoci. V sousední Lhotce se právě konal hasičský ples! Všichni požárníci byli soustředěni v hostinci „U Košťálů“. K požáru se dostavil proto jen místní hasičský sbor s jedinou stříkačkou, takže oheň zlikvidoval celý Musílkův hostinec. Při vynášení věcí bylo mnoho z nich rozkradeno. Z hostince zbyla jen zčernalá zřícenina. Byla to velká škoda, protože se jednalo o historickou budovu. Byla postavena někdy kolem roku 1878 panem Polákem. Hospodu nějaký čas vlastnil i pan Kerzl, jehož bratr Josef byl známým osobním lékařem císaře Františka Josefa I.

Rok 1926 začal tedy pro Rybitví nejen povodněmi, ale i požárem. Povodně však pokračovaly i po následující měsíc. O velké povodni se psalo pochopitelně i v tisku:

„…Ještě větší napětí způsobil pokřik, že praská Lindrova hrázka, jejíž protržení by mělo pravděpodobně za následek, hlavní proud labský by si udělal kratší cestu přes „Blatník“ a kolem Rybitví do Černé u Bohdanče, místo k Srnojedům. Možnost smetení nebo velikého ohrožení budov hospodářství pana Voženílka, Černého a Livory – v první řadě pak jeho domku pro nájemníky v Lhotce Blatnické a pana Košťála, Chocholouše, Nechvíle a Špačka v Rybitví, byla větší, než dostatečná…

…Během čtvrtka vystoupila voda tak, že v Polabinách nebylo místečka,které by nezůstalo pod vodou a přes Machovu „nivu“ nejvýše položenou v rybitevských Polabinách bylo možno jeti po vodě na obrovském jezeru mezi Srnojedy, Lány, Černou, Rybitví, Lhotkou Blat. a Rosicemi…“

Od r. 1883 byla toto povodeň, jakou lidé nezažili!

pokračování

Adresa: Petr Borovec, Lonkova 470, 530 09 Pardubice

Seznam použitého materiálu:

1) SOAP: Pamětní kniha obce Rybitví, II. část (1919 – 1978).

2) SOAP: Pamětní kniha obce Rybitví, (1979 – 1990)

3) Paměti pana Františka Borovce (Srnojedy čp. 15), 22. 7. 1998, zaznamenány v soukromém archivu autora.

4) Dobový regionální tisk (nalepené stránky v kronikách, chybí bibliografická citace).

Autor: Mgr. Petr Borovec