Ještě v úterý 10. listopadu 1998 vedl úspěšný koncert svých Spojených pardubických sborů Pernštýn – Ludmila – Suk na přehlídce pěveckých sborů v KD Dubina a spokojen odcházel domů z úspěšně absolvovaného vystoupení. Tento koncertní večer byl ale poslední v jeho životě. Téže noci ve spánku zemřel. Václav Weisbauer, narozený 19. července 1930, doslova věnoval celý svůj život sborovému zpěvu. Byl členem Vysokoškolského uměleckého souboru pod vedením doc. Vlastislava Nováka, kde uplatňoval nejen svůj hlas, ale i výborné pěvecké nadání. Odtud přešel jako sbormistr a dirigent do tehdejšího Pěveckého sdružení Suk.
Po spolupráci a pozdějším sloučení pardubických sborů Suk, Ludmila a Pernštýn se stal spolu s Dr. Jiřím Klicperou jejich dirigentem. Později je vedl již sám, a to od úspěchu k úspěchu. Dirigoval krátce i mimopardubické pěvecké sbory a skutečský sbor Rubeš se stal současným jeho druhým domovem.
O jeho zanícení ke sborovému zpěvu nejlépe svědčí poslední čtyři dny života. V sobotu a neděli vedl náročné soustředění před koncerty v KD Dubina na vystoupení 21. listopadu k poctě 70. výročí narození hudebního skladatele Zdeňka Lukáše, se kterým býval často v uměleckým kontaktu. Dále ho čekal prosincový zájezd s jeho sbory do Francie a konečně ještě letos Rybova mše v pardubickém divadle.
Ve své umělecké činnosti byl neúnavný, pracoval i v Unii českých pěveckých sborů. Toto vše, jak se všem zdálo, ho snad ani příliš nevyčerpalo. Spíše mu dodávalo sílu a neutuchající elán do jeho veškerých životních činností.
Rozloučení s nim se konalo 21. 11. v 10 hodin v kostele sv. Bartoloměje.
Autor: PhDr. M. Maděra