Červen 2025

Otevíráme počtvrté modrý sešit vzpomínek pardubického fotografa Josefa Pírky (1961-1942), jak je vyprávěl roku 1941-pouhý jeden rok před svou smrtí JUDr.Miroslavu Mládkovi, který je zaznamenával. Tentokrát nás bude zajímat partie o návštěvě mnichovského malíře prof. Emila Adama (1843-1926) v Pardubicích v listopadu 1887.

„Rossiniova Lazebníka sevillského, operu, nad kterou není díla bezstarostnějšího a šťastnějšího, jsem režíroval v Národním divadle plných 37 let a za tu dobu v pěti přestudováních nebo nových nastudováních. Snažil jsem se vždy jak v režii, tak v postavě dr. Bartola, kterého jsem zpíval asi třistakrát, dát scéně i postavě jiskřivou veselost, tempo, humor, hravost i situační komiku. Výbuchy smíchu spokojeného obecenstva v přeplněném hledišti nám bývaly největší odměnou.“

V roce 1942 po bezpočtu různých zákazů jsou postupně rušeny židovské náboženské obce. S nimi i početná pardubická, v jejímž čele stál v posledních letech JUDr Berthold Thein, rabínem pak byl PhDr.Emil Friedmann (nar.1886). Nastává poslední dějství české židovské tragedie, plnění strašlivého vyvraždbvacího nacistického plánu na likvidaci židů. I když do konce března 1942 se podařilo emigrovat přibližně 25.000 židům, z Pardubicka (právě pro jejich český charakter) to bylo jen několik málo jednotlivců a rodin.

Když dne 21 srpna 1968 začala okupace naší vlasti, vtrhlo k nám přes půl miliónu vojáků pěti zemí Varšavské smlouvy. Tak začala akce, která byla traumatizujřcř snad pro všechny občany naší země. Její následky se ukázaly už za dvacet let úplným rozpadem socialistického bloku. Tedy toho dne vstoupilo na naše území 575 tis. vojáků s 6500 tanky a více než 1000 letadly a vrtulníky. Byla to na „mírovou“ operaci vojenská síla neuvěřitelně veliká. Jak si pamětníci pamatují, prvními jednotkami, které se dostaly v dopoledních hodinách do Pardubic a jeho okolí, byly jednotky polské.

Vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR doc.dr.Karel Kaplan (nar. 1928) publikoval v č.2-3/94 časopisu „Soudobé dějiny“(s.302-309) nová fakta o vězení a smrti předního sociálně – demokratického politika Bohumila Laušmana (1903 -1963 ), který byl od 9.zářf 1945 též čestným občanem města Pardubic.1/ Laušman odešel do exilu roku 1949. Působil v Jugoslávii a pak v Rakousku. 23. prosince 1953 byl unesen z Rakouska Státní bezpečností za pomoci agenta, rakouského politika Hermanna Rauschera, bývalého poslance Socialistické strany Rakouska. Únos organizoval plk.Bohumil Molnár, známý později jako aktivní kolaborant při srpnové invazi do Československa r.1968. 2/ Čtyři roky žil Laušman ve vězení.

Je známo, že tento náš vynikající básník podnikal desítky výletů na hrady, že pěšky uskutečnil stovky kilometrů dlouhé výlety za podmínek pro nás nyní těžko představitelných. Byl zkrátka romantik. Z cest si pořizoval zápisky a kreslil si i navštívená místa. Protože na Kunětické hoře byl podle svých poznámek 3x, pak se nelze divit, že si ji také nakreslil. Kresba pochází z publikace, která vyšla v roce 1907 v pražském nakladatelství Jana Laichtera v edici „Čeští spisovatelé XIX. století“. „Spisy K.H.Máchy svazek II pak uvádějí i tuto kresbu. Je patrné, že jde o pohled ze severovýchodní strany.