Zprávy KPP 9-10/1994

Když dne 21 srpna 1968 začala okupace naší vlasti, vtrhlo k nám přes půl miliónu vojáků pěti zemí Varšavské smlouvy. Tak začala akce, která byla traumatizujřcř snad pro všechny občany naší země. Její následky se ukázaly už za dvacet let úplným rozpadem socialistického bloku. Tedy toho dne vstoupilo na naše území 575 tis. vojáků s 6500 tanky a více než 1000 letadly a vrtulníky. Byla to na „mírovou“ operaci vojenská síla neuvěřitelně veliká. Jak si pamětníci pamatují, prvními jednotkami, které se dostaly v dopoledních hodinách do Pardubic a jeho okolí, byly jednotky polské.

Vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR doc.dr.Karel Kaplan (nar. 1928) publikoval v č.2-3/94 časopisu „Soudobé dějiny“(s.302-309) nová fakta o vězení a smrti předního sociálně – demokratického politika Bohumila Laušmana (1903 -1963 ), který byl od 9.zářf 1945 též čestným občanem města Pardubic.1/ Laušman odešel do exilu roku 1949. Působil v Jugoslávii a pak v Rakousku. 23. prosince 1953 byl unesen z Rakouska Státní bezpečností za pomoci agenta, rakouského politika Hermanna Rauschera, bývalého poslance Socialistické strany Rakouska. Únos organizoval plk.Bohumil Molnár, známý později jako aktivní kolaborant při srpnové invazi do Československa r.1968. 2/ Čtyři roky žil Laušman ve vězení.

Je známo, že tento náš vynikající básník podnikal desítky výletů na hrady, že pěšky uskutečnil stovky kilometrů dlouhé výlety za podmínek pro nás nyní těžko představitelných. Byl zkrátka romantik. Z cest si pořizoval zápisky a kreslil si i navštívená místa. Protože na Kunětické hoře byl podle svých poznámek 3x, pak se nelze divit, že si ji také nakreslil. Kresba pochází z publikace, která vyšla v roce 1907 v pražském nakladatelství Jana Laichtera v edici „Čeští spisovatelé XIX. století“. „Spisy K.H.Máchy svazek II pak uvádějí i tuto kresbu. Je patrné, že jde o pohled ze severovýchodní strany.

4.června t.r. by se dožil 95 let pardubický občan profesor Josef Salavec, akademický malíř a grafik čistého českého stylu a vysoké virtuozity v pointili-stické technice, jak jeho umělecký výraz nazval A.Matějček, význačný český historik umění.

Od hlavního vchodu na židovský hřbitov vede až na jeho konec další poměrné široká cesta. A náhrobkům poblíž jejího začátku se budeme tentokrát věnovat. Jsou dokladem jak významu tak zvaných českých židů ve městě, které bylo jedním z největších středisek této skupiny mimo Prahu a Brno. Dokládají však i postupný nástup židů do řad inteligence. Tak na konci třicátých let bylo v Pardubicích ze 13 právníků-advokátů pět židů mimo dalších neprovozujících veřejnou praxi. Menší skupinu pak tvořili lékaři a inženýři.

Doba existence většiny dnešních základních škol na pardubickém okrese se počítá na desetiletí, v nemnoha případech pak jejich stáří přesahuje stovku let. Sezemícká škola je jednou z čestných výjimek: v letošním roce „se dožívá“ rovných 500 let prokazatelné existence, potvrzené zápisem v pernštejnském urbáři z roku 1494 1/.