Zprávy KPP 9-10/2003

Náhlý odchod býv. ředitele Základní umělecké školy v Přelouči a sbormistra místního Smíšeného pěveckého sboru Josefa Bohuslava Foerstera pana Stanislava Polanského zarmoutil širokou kulturní veřejnost. Jako uznávaný dirigent, instrumentalista, hudební aranžér a skladatel byl známou hudební osobností v celém východočeském regionu. Zemřel náhle dne 7. dubna 2003. Dovolím si jen krátce připomenout jeho profesionální dráhu, neboť na hodnocení této hudební osobnosti je odstup příliš krátký a smutek hluboký.

IX. Aktivity NOF v Pardubicích od června 1932 do konce roku aneb Ve znamení Vojtěcha Vážného Je poněkud pikantní skutečností, že jeden z direktorů NOF MUDr. Prokop Hruška z Litomyšle, náčelník okresní jednoty NOF v Litomyšli (bytem Riegrovo náměstí čp. 91 v Litomyšli), u nějž v dubnu 1932 (od 9. do 14. 4.) byl ubytován Gajda a který výrazně financoval činnost NOF, od 30. dubna čerstvý vdovec, jevil systematický zájem o pardubické dívky, již v roce 1932 o slečnu Stuchlou 1), později v dubnu 1933 při domovní prohlídce u stavitele V. O. Medka, sympatizanta NOF (zapsal do NOF svého syna ing. Otakara Medka) byl nalezen u Medkovy dcery Jarmily dopis od dr. Hrušky.

1. Jaroslav Wiesner (1898-1943) 28. května 2003 uplynulo 60 let od tragické smrti Jaroslava Wiesnera, významné osobnosti pardubického i chrudimského letectví v meziválečném období. Narodil se v Chrudimi 8. června 1898. Již před 1. světovou válkou udržoval kontakty s pardubickými aviatiky.

Jednou z nejznámějších a největších poválečných firem se stala firma Explosia, akciová továrna na výbušné látky v Semtíně u Pardubic. 3. 1. 1920 udělilo ministerstvo financí spolu s ostatními úřady Živnobance povolení založit novou společnost pro výrobu výbušných látek, neboť nová republika potřebovala pro svou armádu zbraně a munici.

3.2. Udržal přebírá předsednictvo vlády V roce 1928 již bylo zřejmé, že předseda agrární strany Antonín Švehla již nemůže nadále vykonávat funkci předsedy vlády ze zdravotních důvodů. Republikánská strana se dohodla na jeho zástupci, dosavadním ministrovi národní obrany Udržalovi.35

Jaroslav Tomášek se stal naším spolužákem teprve v září 1939, tedy v septimě. Na Státní reálné gymnasium přišel z Brna, když byl jeho otec, plukovník čs. armády, přeložen do Pardubic. Se svými novými spolužáky se rychle sžil a brzo získal kamarádskou přezdívku Charlie ? asi proto, že jsme v něm tehdy tušili snad budoucího diplomata či podobně angažovaného člověka.

Bývalý přeloučský farář církve českobratrské evangelické pan Josef Závodský – bakalář theologie – pocházel ze starého evangelického rodu z jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny. Místem jeho narození dne 20. března 1903 byly moravské Dačice, kam se jeho rodiče navrátili z Vídně. Jeho otec byl knihař, matka za svobodna vedla domácnost v rodinách vídeňských aristokratů. Po několika letech pobytu v Dačicích se rodina přestěhovala do Brna, kde již zůstala do konce života.

V roce 1982 do našeho kraje z moravského Slovácka přesídlil hudební skladatel pan EMANUEL KUKSA, současně se svoji paní EVOU FILOMONOVOU, akademickou malířkou. Jejich domovem se stala starobylá budova č. p. 11 v Ostřešanech, v Bláhově ulici.

Rozhovor se zakladatelem a dobrým duchem souboru COLLEGIUM MUSICUM PARDUBICENSE ing. Lubomírem Moravcem Potkám-li svého spolužáka z pardubického válečného gymnázia ing. Lubomíra Moravce, stočí se řeč obvykle na hudbu, které se věnuje nepřetržitě již plných 60 let. Souběžně se studiem pražské VŠCHT se pilně vzdělával ve hře na violoncello a mohl se tedy dobře uplatnit v předních pardubických amatérských tělesech, jmenujme alespoň Pardubické kvarteto a Pardubickou filharmonii. Jeho specialitou je navíc záliba v historických hudebních nástrojích, která ho v roce 1968 vedla k založení souboru COLLEGIUM MUSICUM PARDUBICENSE. Tímto směrem se také nesl náš rozhovor.

První žádost o zřízení krematoria podalo již roku 1915 kuratorium Městského průmyslového muzea v Pardubicích, vídeňská vláda však tuto žádost zamítla. V našem státě byla zákonem z dubna 1919 kremace povolena. Mezi místními propagátory pohřbívání žehem čestné místo zaujímal velkoobchodník Josef Franc a městský lékař MUDr. Bedřich Novák, kteří společně s MUDr. Lvem Theinem a arch. B. Korbelem začali pracovat na myšlence vybudovati v Pardubicích krematorium.